Železná Lady

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Meryl Streep - záruka úspechu, keď nie diváckeho, tak aspoň akademického. No musím sa priznať, že oscarové výkony nevytrhli film zo šedého priemeru mojej diváckej škály spokojnosti. Jej a ani ostatným hercom nie je čo vytknúť, všetci predvádzali krásne divadelné výkony. Chyba bola za kamerou. Režisér akoby sa bál kontroverznejšieho spracovania, bál sa zaujať postoj, všetko je to nezaujaté, neosobné, chladné. Divák si akurát osvieži spomienky na nedávnu minulosť, pripomenie si historické fakty, no nič z toho sa nezaryje pod kožu tak, ako to v životopisných filmoch býva zvykom. Osobný a politický život premiérky tak pôsobili pomerne fádne a neverím, že boli tak nezáživné ako zanechal dojem tento film. Ako pocta by si to zaslúžilo teda viac, no ako film len 60%. (14.10.2014)

Železnú lady som očakával pomerne dlho a nakoniec som sa k nej víťazne dostal až teraz. A bol som prekvapený, aký kvalitný film to vlastne naproti mnohým odstrašujúcim komentárom je. Keďže som ročník 94, o Margaret Thatcherovej, neústupnej a autoritatívnej predsedkyni britskej vlády v období nechválne známych závažných problémov v Írsku, zasahujúcich aj samotné Anglicko, som toho príliš nepočul. Železná lady (ako ju prezývali Sovieti) mala, ako to film popisuje, veľmi špecifický vzťah k politike a tým, ktorí ju predstavovali. A jej predstaviteľka Meryl Streepová sa o svoj v poradí už tretí Oscar skutočne zaslúžila a Margaret stvárnila naprosto úžasne. Výborný sú aj ostatní predstavitelia, problém vidím skôr vo forme - po prvé, film je pomerne krátky a preto sa do života prvej britskej premiérky ponára len veľmi zbežne, akoby sa bál hĺbok, a radšej dej rámcuje jej súčasným nepríliš optimistickým duševným stavom. Za druhé, nevie sa rozhodnúť, či sa jedná o komorný politický film alebo rozsiahlu mapu jednej kariéry a problémov, ktoré museli byť vyriešené. Navyše, tej modrej tam bolo na mňa skutočne príliš. (06.03.2013)

Meryl už je zase na té správné koleji a po šílenosti u které nejeden z jejích obdivovatelů volal v křečích Mamma Mia! ukazuje co umí. Celkem mně fascinovala nejen podobnost s M.T, ale i její správně britská english. Snímek mapuje politickou kariéru Margaret Thatcher a lehce zabrušuje do jejího dětství i soukromého života s manželem. Některé pasáže jsou doplněny o dokumentární záběry, talže to celé vlastně vypadá jako hraný dokument o významné politické osobnosti. Já jsem však očekával, že nám bude Železná lady přiblížena mnohem více a to zejména z té lidské soukromé stránky. Bohužel, Železná je i ve filmu a tak jedinou slabostí, kterou u ní můžeme spatřit je její stáří. Stáří, které vás nemilosrdně sejme a je jedno zda jste byli králem či nuzákem, zda jste rozhodovali o o osudu své země a Evropy či nikoliv. Nakonec z vás zbude věchýtech třesoucích se svalů a pohasínajícího intelektu... U takovýchto vyjímečných lidí si to člověk uvědomuje o to více. Při sledování si asi nejeden divák také nutně uvědomí, jak je takovýchto nekompromisních leaderů dnes v socialistickém světě třeba a to mluvím i o USA .. (o tom našem vládnoucím hnoji ani nemluvě). * * * (25.02.2012)