Železná Lady

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Veľmi komorný film. A dobrý. Výkon Meryl je ozaj slušný, hlavne vďaka umiernenosti (už ma trochu unavovali všetky tie sošky pre urevané a ukričané postavy v životopisných filmoch). Prekvapila má réžia - film je väčšinou dosť obyčajný, ale má pár scén, ktoré majú skvelé emócie (a nemyslím tým práve dojákové scény). Lepšie ako POSLEDNÝ ŠKÓTSKY KRÁĽ, rovnako dobré ako KRÁĽOVNÁ, slabšie (či skôr menej živé) ako KRÁĽOVA REČ. Za ďalšie plus považujem fakt, že z filmu sa nedozviete, prečo je Thatcher vlastne obľúbená... (26.03.2012)

Margaret Thatcher jako schopnou političku velmi uznávám, zvlášť v porovnání s nekterými těmi dnešními nerozhodnými chcípaky, ale že bych byl z "jejího" filmu nějak dvakrát odvázanej, to teda nejsem. Meryl Streep odvádí vynikající herecký výkon, ale to je zároveň to jediné, co na filmu opravdu stojí za pozornost. Zbytek je jen takový příjemný průměr, který se snaží bojovat na více frontách, ale na žádné nakonec nedosáhne přesvědčivého vítězství. (12.02.2012)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Film doplácí na špatně zvolený způsob vyprávění, kdy se prolínaj Margeretiny fantasmagorie s realitou minulosti. Musím se přiznat, že zejména ze začátku jsem nevěděl, která bije. Nešlo to odvyprávět klasickým životopisným způsobem ? Margaret se narodila v týhkle a v týhle prdeli, tady se poprvé pochcala, tady si poprvé zašukala, zde při takové a takové příležitosti se u ní poprvé začal projevovat zájem o politiku o věci veřejné a větší část filmu věnovat podstatě, tedy proč vlastně Margaret byla Železná lady. Ve filmu je v podstatě jen jeden dramaticky gradovaný provek a to bitva o Faklandy a přitom Margaret byla u moci v období, kdy v domácí i globální politice byl pěknej šrumec. O co mě jde ? Proboha proč se víc film nesoustředil na tyhle věci, na názory, na jednání, na prosazování svých myšlenek při jednáních, vždyť těch zásadních muselamít Margaret za svou kariéru tisíce. Nechci aby si to zdejší dámy vyložily osobně, není to nic proti ženám filmařkám, ale tohle je první případ, kdy si myslím že ženskej prvek na režisérské židli filmu ublížil na ději a na dramatu. Řešit, perly, klobouky, klást důraz na mužské prostředí, fantasmagorie s mrtvým manželem jako berlička k celkovému filmu o Margaret, na to mrdám, když se film jmenuje Železná lady, očekával jsem strahující a gradující drama o politický kariéře jedné z nejvýznamějších političek předminulé dékady a ne čaj o paté. K výkonu Meryl Streep mám už dvacet stále stejný slovo - vynikající. Ta ženská dělá čest úmění zvané herectví a jen jí může film děkovat za mé tři hěvzdy. (06.03.2012)