Láska

Pro mě osobně Hanekeho prozatím nejnormálnější dílo, celkově jeho 8. mnou zhlédnutý film a tradá, poprvé za 5*! Láska se ovšem vydává trochu jinou cestou než jí podobné snímky, citově nedojímá, nevydírá, stejně tak se však ani nesnaží o humor, zlehčení, volí střední cestu, tj. prostý přístup k věci tak jak se má, žádné (zbytečné) emoce navíc. Film sází na opravdu výbornou hereckou dvojku, která svým civilním a v pravdě docela úsporným, ale naprosto přesným herectvím dokáže utáhnout celý film. Haneke nás diváky žádné scény či momentu neušetří a stopáž tomu odpovídá, film rozhodně nikam nespěchá. Přesto Láska publikum nenechá nudit, už jen proto, že postupující nemoc se prostě čím dál víc projevuje a maskéři na ní také odvedli slušný kus práce. Konec byl zřejmě nevyhnutelný (i když úplný závěr jak jinak pro Hanekeho než nejasný), přesto jsem cítil naprosté smíření, ale ne z citového návalu-„Poplačeme si, ale jo, vlastně je dobře, že to tak dopadlo“, film mě na něj totiž připravoval celou dobu. Láska samotná by byla za solidní 4*, ale tu min. půl hvězdu navíc musím dát za způsob, jakým bylo stárnutí, nemoc a vztah mezi manžely vyjeven. Někdo ho možná nazývá chladným, avšak mně přijde o dost uvěřitelnějším a přijatelnějším než kdyby se podobného tématu chopili američtí tvůrci, kteří by na konci pravděpodobně balancovali mezi citovým vydíráním a patosem. A o tom tenhle snímek není. (25.01.2013)

Příkřejší soud na začátek: ani nejradikálnější, ani nejlaskavější není nový film Michaela Hanekeho Láska. Hanekeho tvorba se neobejde bez mnoha přízvisek, přesto slovo „laskavá“ je podružným, ne-li nevhodným pro filmografii rakouského režiséra celkově. I jeho nejnovější počin je vyprávěn se zničující krutostí. O Lásce se dá ale říci, že je zřejmě nejlidštější, přesto graduje do očekávatelného konce, takového, se kterým se musíme bolestně smířit a opakovat si nahlas, že je to zkrátka jen a jen film. // Hanekeho snímek, navzdory svému názvu, se tedy nijak zvlášť nevymyká, přesto v sobě nese několik odlišností. Příběh o stárnoucím manželském páru, jehož relativně poklidný pozdní podzim života je narušen smrtelnou nemocí, je podáván podobně chirurgickou přesností. Není ovšem tak odosobnělý jako například ve filmařově debutu Sedmém kontinentu, kde je „krize rodiny“ vyobrazena až nihilisticky: za všechno mluví nezvyklé rámování, které, zejména při závěru, téměř vůbec nezabírá obličeje postav. Oproti Sedmému kontinentu nás Láska připravuje na závěr již od začátku, a to postupným vygradováním. V Hanekeho debutu je tak činěno závratnou rychlostí zejména posledních dvacet minut, v Lásce to připomíná schodiště, kde čím vyšší schod, tím více je narušen vztah mezi dvěma hlavními postavami. Zároveň je tak čím dál tím znatelnější disproporce mezi nimi, aby byla na konci opět vymýcena tak trochu melancholickým a zčásti dojemným způsobem (nicméně ne patetickým). // Přesto se dá říci, že Hanekeho poslední film nastoluje jistý paradox. Vzhledem k samotnému tématu je u Lásky jasné, že v ní lze zcela určitě vyhledat známky zmíněné laskavosti (tedy něčeho zcela cizího) – ostatně to je i dílem divákova očekávání. Sám Haneke se snaží onu „laskavost“ svým precizním způsobem vymazávat a nahrazovat ji mrazivou odobnělostí, kterou prostředkovává samotné téma dožívání (umírání). Vzniká zvláštní oxymóron: propojení života a smrti je zároveň propojením lidskosti a nelidskosti, oné „laskavosti“ a zoufalství. V tom si myslím, že tkví, lakonicky řečeno, síla Hanekeho výpovědi o poslední fázi života, právě v navození zcela protichůdných pocitů skrze samotnou ambivalentní povahu filmu. (18.07.2012)

Kde začít? Možná tím, že tenhle Haneke není tradiční Haneke a zřejmě proto se mi líbí. Napsal, natočil a nechal zahrát dva famózní herce tak intimní příběh, že ani to nejtvrdší porno nemá šanci být intimnější. Miluji dlouhé pasáže ticha, které mají co říci. A že jich je v Lásce požehnaně. Na závěr bych se velmi ráda zeptala těch, kteří jednání Georgese považují za standard, proč jsou tak narvané eldéenky. (26.02.2013)

Jestli mi například Hanekeho Bílá stuha přišla zneklidňující a neobyčejně působivá, Láska pro mě představuje opačný pól jeho tvorby. Působí na mě silně předvídatelně a odtažitě, je na můj vkus zbytečně doslovná. Pravda, současná společnost má tendenci nepříjemné jevy vytěsňovat - a v první řadě mezi ně patří umírání, bezmoc a sám akt smrti. Pokud do téhle početné skupiny patříte, může vám snímek něco odhalit. Ale mně prostá ukázka nestačí. S tím vším jsem se už v minulosti potýkal a v Hanekeho filmu nenalézám filmovou magii. Režisér mi něco hotového servíruje a prostor pro sebe tam nevidím. Navíc je to vážně studené jak psí čumák. Tři hvězdičky jsou za nesporně kvalitní Hanekeho filmové řemeslo. Celkový dojem: 55 %. (23.09.2017)

Láska se skvěle vyhýbá jakémukoliv patosu a klišé, emoce jsou ve filmu poschovávané a je na divákovi, zdali je odhalí či nikoliv. Haneke opět nic nedává zadarmo. Přesto mi trochu vadila akademická odtažitost. Stárnutí a umírání není nic veselého, o tom nepochybuji, ale snobská záležitost to určitě také nebude. (13.02.2013)