Můj miláček Klementina

Hezký romantický western, který mě podruhé bavil snad ještě víc než poprvé. Z klasického příběhu o Wyattu Earpovi si bere jen velmi málo, věk bratrů Earpových je totálně překopán, jejich protivníci jsou pouze Clantonovi a další pistolníci jako třeba Johny Ringo se již vytráci. Přesto je však tato verze stokrát zfilmované legendy velice zdařilá. Především svým zasazením do krajiny Monument Valley. Henry Fonda je sympaťák a jeho sebejisté houpání na židli je dost stylové, Linda Darnellová je prvotřídní bábovka a Victor Mature v roli tuberkulózního Doca Hollidaye rovněž exceluje. (19.08.2008)

Drsný a zároveň lyrický, humorný i vážný a nasnímaný omračujícím způsobem, něco jako Občan Kane westernů (navíc jsem viděl krásnou zrestaurovanou 102minutovou verzi). A jak nemusím dobračisko Henryho Fondu, tak tady byl naprosto dokonalý. Tiché scény bezchybné a je jich tu spousta, jak trefně píše Pohrobek - řeč těla. Bez tohodle by snad ani nebyl žádnej Leone. Další nedoceněný Ford na CSFD, člověk si pomyslí cosi o házení perel sviním, ale co už... P.S. bonus pro znalé - Hawksovskej vtipnej dědek Walter Brennan v naprosto atypické, ale suverénně zvládnuté roli. Bravo! P.S. Po druhém zhlédntí jen dodám, že tenhle film je symfonie ticha, klidu a řeči těla. (01.02.2008)

Slaboučké tři hvězdičky dalšímu westernu, který zkouší poutavě a zajímavě předvést stokrát ohraný příběh o bratrech Earpech a městečku Tombstone. Každá variace na toto téma přináší trochu něco jiného. Někdy jde do popředí obsazení postav a postava Wyatta (Tombstone) někdy naopak vnitřní souboj Wyatta a smysl a spravedlnost práva samotného (Hodina pušek) a do toho všeho ještě labutí píseň Kevina Costnera, která je nejdelší variantou (Wyatt Earp). Můj miláček Klementina by měl těžit především z režie Johna Forda a Henryho Fondy v roli Wyatta Earpa. Bohužel právě on je poměrně slabý, dle mého názoru vypadá jako "chudáček" bez respektu (nic proti, mám ho rád, ale nepůsobí jako velký statečný šerif...). Oproti tomu je ve filmu více využit Doc Hollyday a pár žen navíc. Nepodařená je také psychologie, kterou nedokáže vynahradit ani černobílé pojetí, které například v panoramatických scénách s nebem, působí velmi "barevně" a krásně. Ve výsledku však nevím, proč se na podobný film znovu dívat, protože nepřináší nic zajímavého a přelomového. (25.09.2008)

John Ford dokáže zaujmout prací s postavami, prostředím a v tomto případě i barevnými odstíny, místy film vypadá jako nějaký western-noir. Paradoxně to ovšem nejsou věci, které bych na westernu vyhledával, očekával, a které můj zážitek z něj nějak výrazně obohatí. Respektive, obohatit by ho mohly, kdyby k tomu hrálo něco jiného, než mužně-sborové písničky. Klasickými westerny se teprve pomalu prokousávám, ale jejich fádní odrhovánky jsou pro mě velkým handicapem. (12.01.2008)

My Darling John Ford... po Stopařích jeho vůbec nejlepší film. A může za to především angažmá Henryho Fondy, jehož jemnému a klidnému projevu se Fordův režijní styl skvěle přizpůsobuje. Hrát roli Wyatta Earpa John Wayne, jednalo by se zřejmě o siláčtější a možná i komediálnější film, ale myslím, že kvalit téhle verze by nikdy nedosáhl - stačí se podívat na průměrné kavaleristické snímky Měla žlutou stužku nebo Fort Apache (kde hráli Fonda a Wayne bok po boku). Naprosto lehce a plynule ubíhající western, který mě překvapil svou střídmostí a umírněností - nevím, jak jinak to napsat. Nicméně nejlepším Docem Hollidayem pro mě zůstává Kirk Douglas z Přestřelky v O.K. Corralu. (26.12.2010)