Ten, kto stojí v kúte

Okej, možná mi to připomnělo nějaké moje vlastní traumátko, ale to, že jsem rozbitá osoba, by neměl žádný filmař brát jako štít pro své dílo. Takže když odstraním všechno sebenenávidění a závidění (a nedovedu si představit, proč jinak by někoho mohl tenhle film oslovit), tak mi zůstavají příšerné postavy a mizerná filmařská práce. Vážně bych byla ochotná diskutovat jenom o postavě Patricka, zbytek mi přišel prostě špatný. Budu se muset podívat na béčko o vlkodlacích, abych vůbec mohla jít spát. Protože jít spát takhle rozčílená je nepříjemné. (02.09.2013)

Velice překvapivé romantické drama cílené pro užší publikum. Jak už vysvětlil kolega Hannibal92, film by u nás asi neměl šanci uspět, takže jsme se ho naštěstí dočkali alespoň na DVD. Příběh je to takový klasický a klišoidní, ale je to vytvořeno tak precizním a přesvědčujícím způsobem (který neumím vysvětlit), že mě to prostě bavilo a vyvolalo to u mě emoce. Hlavní čtveřice kamarádů je charismatická skupinka človíčků z běžného života. Ach ten Charlie! Totální feel good lahůdka ... 100% (06.07.2013)

Přišel, viděl, zvítězil. Na filmu je nejúžasnější to, jak rychle se etabloval na pozici nejzásadnějšího coming of age snímku minimálně poslední dekády. Slýchávám ho ve výčtu toho nejlepšího snad u všem mladých lidí kolem mě, tady na databázi i na Youtube. Příběhů o outsiderech je jistě mnoho, ale ten Charlieho má v sobě to kouzlo, které všichni hledáme, jenže málokdy nacházíme. Chbosky stvořil kult. Ústřední trio šlape parádně. Vyklepaný Logan, sladká Emma i střelený Ezra, který měl úkol nejtěžší (zahrát sympatického gaye), jsou skvěle sehrané trio. Noční jízdy v doprovodu Bowieho způsobují silnou katarzi. Dále oceňuji, že nejde pouze o fňukání a nechybí humor, který mnohdy pramení z naivity hlavního hrdiny, a jenž vrcholí při políbení nejhezčí holky v místnosti. Pro mě osobně naprosto geniální moment. (08.07.2015)

Nevěřil jsem, že mě americká pubertální reklama na cukrovou vatu dokáže nějak zasáhnout, ale tohle mělo vážně sílu. Je to sice jenom další variace na stokrát ohrané téma a s příchodem závěrečných titulků shledáme, že jsme se nedopracovali k ničemu překvapujícímu nebo duševně hlubokému, ale způsob, jakým je tenhle příběh o důležitosti přátelství natočen, si mě jednoznačně získal a připravil mi hned několik nádherných scén (všechny konfrontace Lermana s Emmou Watson jsem si díky jejich přirozenému herectví vyloženě užíval), které jen tak z hlavy nevyženu... Malý velký film, jinak se to nazvat prostě nedá. 85% (15.07.2013)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)