Iná Zem

Opravdu vzdáleně podobné Melancholii, zvlášť v hustotě napětí co visí ve vzduchu, jen z planety Země 2 nehrozí, alespoň zdánlivě, bezprostřední nebezpečí - jen nejistota, zvědavost, obavy... ale to všechno je nic proti vědomí viny mladé Rhondy a tíživosti jejího dopadu na další existenci poté, co připravila o život zbytek rodiny Johna Burroughse. Úsporné a komorní, s padnoucím soundtrackem a zajímavým rozuzlením, jen William Mapother mě nebavil, nemohla jsem se přenést přes jeho padouchovitý výraz :-( (24.07.2012)

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)

Omlouvám se, ale tohle mě hodně minulo. Celé se to snaží být hluboké jak deset Macoch a přitom všechny ty pokusy o nějakou hloubku zde působí neskutečně křečovitě a úplně bolí sledovat to, jak strašně nefunkční jsou. Nejvíc dolů to ale strhává ta naprosto otřesná kamera a musím říct, že takhle špatnou jsem ji už hooodně dlouho u žádného filmu neviděl. To točili mobilem nebo co? A i pokud jo, i mobilem se dají natočit krásné záběry, podívejte se na nějaký kraťas Scotta Barleyho - ten své filmy točí iPhonem. Problém je v tom, že ta kamera naprosto zabíjí jakýkoli pokus o navození atmosféry, z čehož logicky vyplývá, že jsem se u toho filmu dost nudil. To i u Triera ta kamera nějak vypadá, na rozdíl od tohohle. Dále nápad. Ten je zajímavý, ale absolutně nerealistický už od začátku. Byla objevena nějaká modrá hvězda, která se za čtyři roky dostane tak blízko k Zemi, že je na obloze větší než Měsíc a navíc se zjistí, že je to Země 2. V takové vzdálenosti, kdy je považována za hvězdu a ne za planetu, by se fakt za 4 roky až takhle k Zemi nepřiblížila. Teda jo, mohla by, ale to by to musel být meteorit a tím pádem by celý život na Zemi 2 fakt nebyl. A nedává to smysl ani potom, mohl bych to ještě víc rozebírat, ale chápu že zde má jít hlavně o ten příběh. A ten sám o sobě nijak zvláštní není a všechny jeho pokusy o hloubku jsou maximálně tragické (a ty pokusy o hluboké scény a věty - "Chceš jít nahoru?" a hned pak kamera zabere Zemi 2... to bolelo). Taky si to ukradne nějaké prvky a scény z Kontaktu, avšak to tomuhle filmu fakt nepomůže. Nerozumím zdejším nadšeným reakcím, asi je to proto, že inteligentních sci-fi už moc není a tak se tu všichni snaží brát to, co je, byť je to klidně úplně blbé? Asi jo, jinak nevím. To já se radši kouknu na nějakou pořádnou, která je už starší, jako třeba Solaris, Kontakt nebo Stalker. To mi na rozdíl od tohohle něco dá a nebude to pro mě ztráta času. Chápu, co chce autor říct, ale přiznejme si - nic extra to není. 1* (15.12.2019)

Aj napriek veľkému potenciálu na sci-fi, ostáva tento film na úrovni drámy, na pozadí ktorej sa postupne stráca geniálny, v úvode sľubne pôsobiaci, nápad so zrkadlovým obrazom Zeme. Hlavná dejová línia je postavená na emóciách, výčitkách svedomia a nenaplnených snoch Rhondy a jej vzťahu k Johnovi, čo jednoducho nestačí. Chýbalo mi tam viac postáv, nejaké oživenie scenára... miestami som sa nudil. (24.11.2011)

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)