Iná Zem

Opravdu vzdáleně podobné Melancholii, zvlášť v hustotě napětí co visí ve vzduchu, jen z planety Země 2 nehrozí, alespoň zdánlivě, bezprostřední nebezpečí - jen nejistota, zvědavost, obavy... ale to všechno je nic proti vědomí viny mladé Rhondy a tíživosti jejího dopadu na další existenci poté, co připravila o život zbytek rodiny Johna Burroughse. Úsporné a komorní, s padnoucím soundtrackem a zajímavým rozuzlením, jen William Mapother mě nebavil, nemohla jsem se přenést přes jeho padouchovitý výraz :-( (24.07.2012)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)

Trochu mi vadí, že nebyla ani chvíle věnována vysvětlení toho prostředí - například že nikoho vůbec neznepokojuje, že se ty dvě planety pořád přibližují a za ty čtyři roky docela o pořádný kus! Tak odhadem by do sebe ty země do pár dní měly narazit, ale místo toho, aby řešili toto, tak řešili, jak se tam dopravit... A druhá věc je, že planeta takhle blízko té naší by rozhodně nenechala naše prostředí beze změny (co přitažlivost??). No ale chápu, že o tom asi ten film být neměl :-) Takže i ta zápletka v tomhle divným prostředí je dost dobrá :-) (16.07.2016)

Zajímavý počin na poli indie sci-fi snímků, z něhož vás pravděpodobně uhrane jen ta myšlenka "druhé Země", která nabízí pár podnětných "co kdyby" otázek k zamyšlení. Ovšem téma není rozpracované do míry, aby uspokojilo srdce sci-fi fanoušků, jako například u stylově velmi podobného Pozemšťana, a lidská linie je zase příliš předvídatelná a klišovitá, aby tak nasytila i milovníky silných příběhů. Vše ostatní je průměrně zrežírované, natočené a zahrané lidské drama. Některé emocionální scény dokonce vyvolají spíše nechtěný smích, než kýžené dojetí. (09.11.2011)

Mike Cahill se hned už po dvou filmech zařadil mezi mnou sledované a dá se říct, že i oblíbené režiséry. Již ve svém debutu dokázal jasně vymezit svůj styl, který jej odlišuje od ostatních tvůrců - znepokojivá kamera, podivná, tíživá atmosféra, niterné pocity hlavních postav deroucí se na povrch - působí to osobitě a nefalšovaně. Líbí se mi, že sci-fi motiv, ač v sobě skrývá potenciál, hraje jen druhé housle a slouží jako psychologická metafora vybízející k zamyšlení. Brit Marling je skvělá... 7/10 (21.02.2015)