Iná Zem

Čo by som povedal svojej kópii na druhom Svete? Hmmm, najskôr asi "na zdravie!", keďže by som už ma už čakal s plným pohárikom. A tým máme za sebou spomenuté jediné pozitívum z projekcie, a práve zamyslenie sa nad touto odpoveďou. Ono aj keď bude človek tú hodinu a pol čumieť do stropu aby vymyslel na túto filozofickú otázku niečo originálne o veľa nepríde. Studenou vodou obliata Brit a nesympatycký požierač plodov frňakovníka William sa ani veľmi nebudú snažiť upútať vašu pozornosť. A ten klavír v pozadí (na ktorý mám celkom slušný fetiš) sa dá vychutnať i pri sledovaní obiehajúcej sekundovky. Ideálny film na nelegálne stiahnutie a minimalizovanie do lišty. (19.09.2012)

CITÁT - Jupiter obživl - dýchal........... Začátek příběhu je celkem krutej. Čekal jsem trochu jiný děj. Film má celkem slušnou atmosféru, zvláštní hudbu a velmi povedenou kameru. Bohužel se mi vůbec nelíbila forma vyprávění. Některé scény jsou moc zdlouhavé a lehce nudí. CITÁT - Já jsem někde na té druhé planetě................ (26.04.2015)

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)

,,POVÍM TI PŘÍBĚH. A JESTLI PAK BUDEŠ CHTÍT ABYCH ZŮSTALA – ZŮSTANU. JE O DÍVCE.......“ /// Už jste přemejšleli, jakej zážitek by dokázal naprosto ovlivnit váš život? Co to třeba napálit auťákem do spokojený rodinky? Předpokládám, že tomu se nevyrovná ani objevení nový planety. (Leda snad, že bych se na ní mohl podívat...?) Nádherně pozitivně depresivní atmosféra, umocněná padnoucím soundtrackem a zajímavou Brit Marling. Filosoficky hloubavej příběh, s neustálým (výstražným?) výhledem na obzor s ,,další Zemí“, ZRCADLEM ZEMĚ, kde MŮŽE přebejvat vaše druhý ,,JÁ“. Je lepší? (Stejný?) Můžu se od něj něco naučit? Ale hlavně – UDĚLALO STEJNÝ CHYBY? V mnoha pasážích dramatická a citlivě emoční snaha udržet si pokoj v mysli, či prožít zbytek času plachtěním prostorem v naprostém štěstí a míru. Vždyť to nejzajímavější ze všeho není malé, ani vzdálené. Jsme to MY, tak zblízka! AŽ DO OKAMŽIKU SETKÁNÍ!... Zvláštní příběh, kterej jistě potěší (nejen) všechny odpůrce Jasona Momoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám film, se kterým můžu hledat cestu z deprese. 2.) Jsem stoupencem teorie ,,rozbitého zrcadla“. 3.) Thx za titule ,,Hlawoun“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.11.2011)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)