Drak sa vracia

Horské drama sdílené především obrazem a hudbou. Způsob vyprávění je prostý bez jakékoliv interpretace. Vnitřní rozpory se odhalují postupně, náznakem. Hlavní ženská postava pronese za celou dobu jen pár slov. Drsná horská příroda, která se s nikým nemazlí dává přežití jen silným náturám, co dokáží postavit každé situaci. Jako předloha posloužila románová novela Dobroslava Chrobáka, kterou završil svou spisovatelskou dráhu. Černobílá fotografie Vincenta Rosince upoutala už ve filmech Kým sa skončí táto noc nebo Zvony pre bosých. Pomocný režisér Martin Slivka (20.03.2015)

Až Vláčilovsky snové a silně pocitové dílo patří určitě k vrcholům slovenského filmu. Věrná ryzost minulých dob krajin pod Tatrami je, jako obvykle, astrálně působivá a je emočním základem tohoto příběhu o statečném vyděděnci ze společnosti svérázných horalů. Drak sa vracia je povinným zážitkem každého obdivovatele československého historického dramatu. (29.05.2014)

Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. (04.09.2013)

Spomínajú sa tu Bergman a Vláčil, mne ale Drak sa vracia od začiatku pripomína western. Nie je to tým, že by to bol režisérsky zámer, ale keďže sa jedná o knižnú adaptáciu, tak skôr dôkazom, že ľudia a vidiecky život sú všade v podstate rovnaké a odrzkadľuje sa to aj v literatúre. Ako by sa pri ňom nechal inšpirovať Eastwood v Tulákovi zo šírych plání a Drak zase si niečo vypožičal z Červenej rieky. Takže Drak sa vracia môžeme nazvať akýmsi slovenským poetickým easternom. Postavy toho veľa nenahovoria, chlapi sú drsní, vypijú si v krčme, ženy sú na nich závislé, hlavný hrdina je osamelý. Tá poetika je vytvorená kamerou, ktorá akoby sa snažila skryť (pretvoriť) reálny obraz prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva a hudba je potom skutočnou filmovou postavou. Film je pre mňa nehodnotiteľný, nakoľko a prečo sa mi páči, zistím až po druhom pozretí. (26.09.2013)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)