Atlas mrakov

Toto je taká obrovská WTF absurdná záležitosť, že nemôžem dať menej ako 4*. Teda, mohol by som. Ale nemôžem. Prečo? Lebo som sa bavil. Čím? Všetkým. Je prítomného tak veľa kurióznych nápadov, že som sa nestíhal nudiť. Atlas mrakov som videl zatiaľ len raz a hoci som z neho pochopil maximálne 60%, relatívne dosť sa mi páčil a to pre jeho rôznorodosť. Ak by každý príbeh dostal celovečerný film, asi by to bola nuda, ale na malom priestore občasné klišé a zjednodušenosť neprekážajú. Áno, film je na jednej strane do značnej miery nepochopiteľný, avšak na druhej sú scenáre plné klišé a predvídateľnosti. Samotné zápletky sú, keď sa to tak vezme, veľmi jednoduché. Najviac sa mi páčila poviedka a Hugom Weavingom ako čertom žijúcim v džungli. Atlas mrakov mi pripomínal podstatne lacnejšie Krvavé husle z roku 1998: tiež ambiciózne, odohrávajúce sa v rôznych časoch, s množstvom až samoúčelne hviezdne obsadených postavičiek. (25.12.2016)

Pracně komponovaná symfonie, která v sobě teoreticky má všechno a chce myšlenkově dosáhnout na každého, kdo jí věnuje pozornost. Ale já zkrátka na konci téhle tříhodinové štace nezůstal oslněn, ale spíš nepříjemně rozčarován. Wachovští i Tykwer nešetří vizuálně dokonalými režijními nápady, ale vzhledem k nevyváženosti jednotlivých příběhů jde téměř o plýtvání. V takovém Neo Soulu bych nejraději trávil minimálně polovinu filmu, protože akční sci-fi od téhle tvůrčí dvojice podvědomě očekávám. Bohužel důchodcovská odysea, námořnické blouznění nebo novinářská paranoia mě většinu času smutně míjely a ani při katarzi jsem si k nim přímou cestu nenašel. Je to zklamání o to větší, že jsem tomuhle týmu vážně věřil – abych pak místo dějovým linkám věnoval pozornost tomu, v jaké roli, rase či pohlaví se zrovna objeví úžasný Tom Hanks nebo zrající Halle. (10.06.2013)

Zazitok maximalny. 1) Presvedciva dramaturgia a prechod z literarneho na audiovizualne dielo - Tykwer a Wachovvski dokazali z predlohy vybrat v drvivej vacsine u kazdeho pribehu to esencialne a ich zasahy z hladiska doplnkov/zmien voci predlohe su funkcne, invencne a nosnu temu zvyraznujuce. 2) Vzajomne prelinanie a jednotlive radenie sekvencii su ukazkovym prikladom synergie. V strihu zalozenom na spolocnych vyznamoch, motivoch, hereckom obsadeni dvoch spojovacich scen ako i vyvoja dialogu v scene x ako determinujucej radenie sceny x+1 nie su tvorcovia zdaleka prvi (namatkovo aj Leone, tiez nie ako prvy, vo Vtedy v Amerike postupoval podobne), ovsem z hladom aj na sposob predkladania a prepojenia pribehov zasli v kvantite a vyslednej ucinnej intenzite zatial najdalej. Odmenou mi bola epicka freska znejuca ako podmanivy sextet a zaroven i agonicky vykrik ludskej rasy uvedomujucej si tu sialenu horsku drahu s tragickym koncom, ktoru sami vytvorili, dobrovolne do nej nastupili, ale ju zatial nevedia zastavit. Snad sa to raz podari... . (16.11.2012)

"Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl. " .. Ba ne! Ač s otevřenou náručí, minuly jsme se. Je to krásné, výpravné a hudebně příjemné, ale (veskrze poutavé, někdy i zábavné) epizody do sebe až moc silně nezapadají a emocionální oblak je tak snadné podejít, než aby nějak zasáhl. Škoda, to mi chybělo asi nejvíc. Dílo, jež možná dozraje, ale radši než další projekce bych doporučil rovnou knihu. (22.11.2012)

Námět i příběh jsou samy o sobě pozoruhodné. Scénář, režie, herci snesou obdobnou charakteristiku. Snaha zachytit podmíněnost toho, co se děje, a dohlédnout za hranice našich prognostických horizontů je navíc i zdravě propedeutická. Uznání zaslouží i zdrženlivý optimismus, který spojuje všech šest epizod. Ale divácky nejvíc mě zaujal střih, který virtuózně propojuje každou z epizod (potenciálních filmových povídek) do jednoho organického celku. Ukazuje se také, že má-li tvůrce co říci, dokáže skutečný filmový fanoušek-fajšmekr zareagovat. A to potěší ještě víc. (08.07.2017)