Atlas mrakov

Prohra. Odvážná a nesmírně imaginativní, variabilní a hluboká kniha přesazená do dynamické a obratné sítě, která otázky nevyvolává, ale didakticky zodpovídá. Navíc si pomáhá otřepanými new age symetriemi, které důvěrně známe z Fontány, ale i z Pana Nikoho - pokud nevíte, jak spojit odlehlé linie, osudová láska je odpověď. Film k ní navíc přidává typický patetismus všeobsáhlých mysticizujících konceptů jako Věčnost, Nekonečno, Reinkarnace, Osud a pokud by to divák náhodou nepobral, pro jistotu to doslovně snad 4x některá z postav zopakuje. Výsledkem je pro mě zcela nezajímavé a mechanické dílo, které selhává i v okamžicích, jež jsem pokládal za "ložené" - 5. příběh Sonmi je v knize drásavým obrazem kapitalisticko-fašisticko-totalitní dystopie, v níž je i vzpoura jen prefabrikovanou součástí konzumeristického řetězce. Film se nezmůže navíc než na sterilní zploštění látky do podoby "Anny Proletářky s romantickým rozměrem" a dojímavého obrazu revoluce navzdory zvůli. To je málo, strašně málo. Proti trilogii Matrix, virtuózní jednohubce Speed Racer či Tykwerově "gender-dekonstrukci" Drei je tohle spíš atlas braků. (24.11.2012)

Keby mi to perfektné postapo a solídnu sci-fi neprerušovali tými ostatnými nudnými báchorkami (načo je komédia o dôchodcoch v blázinci?), tak dajme tomu... Veľkú všeobjímajúcu štruktúru tam v žiadnom prípade nevidím, prechody medzi žánrami často bolestivé, záverečná pointa... žiadna. Navyše je to fakt útrpne dlhé a som úprimne rád, že som to nevidel v kine. Ale Hugh Grant ako vodca divošských kanibalov na nezaplatenie. :) (22.12.2012)

Takže začnu tím, že je u někoho lepší se tento film nesnažit pochopit. Atlas mraků nabízí několik různých příběhů v různých časových érách, které se pak nějak slévají do jednoho, to je na mě moc. Vůbec se nedivím, že něco tak jiného si našlo tak málo diváků a stal se z toho finanční propadák. Když už nic jiného, tak jsem čekal, že do kina natáhne aspoň vydařené herecké obsazení (Tom Hanks, Halle Berry nebo třeba Hugo Weaving), ale bohužel se tak nestalo. Za mě hodnotím krásných 80%. (21.01.2013)

Rozumím všem, kteří viděli nejlepší film svého života, neuvěřitelný blábol, nadčasový zázrak, nudný nesmysl, vizuálně dokonalý film, film o ničem, umělecké dílo, hru na velké umění nebo jen smutně konstatovali, že tohle nechápou. Moje oči v koordinaci s mozkem si při sledování užily většiny těchto pocitů, ale tentokrát nechám hodnocení na svalovém orgánu se dvěma komorami, dvěma síněmi a nějakou tou chlopní. A ten byl s oblečením duchovní myšlenky do akčního hábitu naprosto spokojen. Tímto se disclinovaně řadím do skupiny: „Jeden už uvěřil.“ (23.01.2013)

Zvláštní. To bylo první slovo, které mě napadlo po skončení děje (byl to vůbec děj?). Po delším přemýšlení (a dvou panácích slivovice) musím ale říci, že to bylo působivě zvláštní. Určitě déle než hodinu mi zabralo, než jsem se dokonale zorientoval v samotných postavách (ale to nemusí být chyba tvůrců), jednotlivé příběhové linie se mi napojovaly také jen pomalu a i když se návaznost opatrně projevila, chybělo tam na konci přeci jenom takové to "ááááách...", jaké člověk vypustí z hrdla u těch největších filmových skvostů. Zajímavým počinem bylo to "mnohorolí" pro vybrané (skvělé) herce, hudba krásná, každopádně to ale nevidím na více, než 75%. Přesto "palec nahoru". (29.04.2015)