Ľudia ako my

Obyčejný snímek s příjemnými herci, vkusnými dialogy, normálně nenormálním příběhem, který může potkat v dnešní době prakticky každého druhého člověka a to vše podkresleno jemnou přívětivou hudbou. Romantické drama jak má být. Nic víc jsem nečekala a ještě jsem dostala krásný konec, u kterého jsem uronila slzu. I guess maybe we can both start trying to be....... be people. (03.03.2013)

Svým způsobem se jedná o zcela tuctovou záležitost, stavěnou na sice v jádru zajímavé, ale uměle strojené dějové konstrukci poplatné zaběhnutým standardům svého žánru, občas si vypomáhající dávkou podpůrného sentimentu. Na druhou stranu jsou Lidé jako my příjemným způsobem zrežírováni, sympaticky obsazeni a líbivým civilním způsobem zahráni, což mě v kombinaci s faktem, že jsem se přistihl při pocitu diváckého zaujetí a pozitivních emocích s uvědoměním si, že na tomto příběhu něco kouzelného a chytlavého prostě je, utvrdilo v tom, že ty dvě hodiny věnované tomuto filmu nebyly zbytečně promarněným časem! 70% (27.03.2016)

O mnoho chytřejší a příjemnější než běžné rodinné drama. Pro Kurtzmana je to evidentně hodně osobní a poměrně inteligentní scénář je podtržen vynikajícími výkony Pinea, Pfeiffer a překvapivě i Elizabeth Banks. Zdaleka nejzábavnější na tom je, že to Kurtzman po zkušenostech s Bayem a Abramsem natočil jako nějaký nový akční flák právě od této dvojice (rychlé střihy, opulentní kamera, pokus o něco jako "akční scéna"). Už jenom kvůli tomu je chyba zařadit to vedle dalších průměrných rodinných dramat, kterých je každý rok padesát. 80% (16.09.2012)

Ničim nevyčnívající vztahový drama. Každá postava má nějaký svoje tajemství, který se díky jedný události, dotýkající se všech zúčastněných, začnou postupně odhalovat. Příběh je teda standardní, ale okořeněnej pěkně vypointovanym závěrem. Nicméně pořád jen další z případů, kdy naprosto průměrnou žánrovou jednohubku dělá zajímavější jenom herecký obsazení a slušný herecký výkony. Kdyby se s podobnejma filmama neroztrh v poslední době pytel, možná bych utrousil i čtvrtou hvězdu. (30.09.2012)

Vztahovka. Nic víc, nic míň. Většinu času s nadhledem (kterému dáváme bye-bye v závěrečných minutách), koukatelnými herci a pěknou kamerou, navíc ozvláštněním v podobě ústřední dvojice, kdy tu primárně nejde o dívku a chlapce, ale o brašuleho se švestr. Dějiny filmařiny se nepřepisují, ale mozkové buňky to po milionech nezabíjí. (11.06.2013)