Post Tenebras Lux

Mexičania milujú deti, sex, prírodu, čiže sú takí istí, ako všetci ostatní. Len s tými psami je to zložitejšie, my sa s nimi hráme, oni do nich kopú. Aký je rozdiel medzi pseudoartom a jasným umením, čo je to symbol a metafora a čo iba obsahovo vyprázdnený obraz, to skutočne záleží iba na optike toho- ktorého diváka, ale najmä by to mal vedieť samotný režisér a sprostredkovať to tak, aby divák vedel, že keď bude jeho dielo rozoberať, tak na niečo zaujímavé príde. Post tenebras lux je exemplárny prípad na rozdelenie divákov do dvoch skupín. Mám pocit, že aj keby ten subjektívny pohľad bol skutočne satanov a vo filme by som rozšifroval všetky náboženské symboly, tak emocionálne by som nebol o moc viac pohnutý, ako teraz. Takže výsledok označujem za zaujímavý experiment. (26.03.2014)

Hra obrazů, které dominuje úchvatná mexická příroda. Lidský příběh by v ní trochu rušil, a tak je omezen na minimum nezbytné pro jakous takous srozumitelnost. V dlouhých záběrech taky trochu déjà vu loňského Tenkrát v Anatolii. Jenomže zatímco Turek Nuri Bilge Ceylan využíval motivů realismu, Mexičan Carlos Reygadas se nebrání fantazii ani neřestem, a v komentářích se tak objevují narážky na porno. kult pro Cinema Mundi, 2013. (28.02.2013)

Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. (14.05.2015)

Ach jaj... Po Tichém světle pro mě docela zklamání. Ale zase nemůžu říct, že by Post Tenbras Lux byl špatný film, to vůbec ne. On je pro mě tak nějak mezi Tichým světlem a Japonskem, má to momenty, kdy to je neskutečně zajímavé a má to momenty, kdy je to nudné a utahané. Dějově to úplně špatné není, poetické to je, ale není to silné. Když si vzpomenu na Tiché světlo, to mě úplně vtáhlo a má to nejednu skvělou scénu. Tady to má úžasnou úvodní scénu, pak ještě scénu hned potom, když je tam ten ďábel, ale pak už tu žádná opravdu silná není, dobrá jo, ale silná ne, což je škoda. Příroda krásná, herecké výkony opět dobré, i když tu vůbec nehrají herci (třeba ty malé děti jsou děti pana režiséra), což u Reygadase dost obdivuju, tohle málokdo dokáže (Seidl to třeba zvládne s hlavními postavami, ale na ty vedlejší kašle), bohužel silný dojem mi tady chybí. No nic, teď jsem zvědavý na Nuestro tiempo. 3* (01.03.2019)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)