Danny Rose z Broadwaye

Poněkud toporný svět varietních komiků, kterému paradoxně chybí vtip, tentokrát neoživoval jen Allen sám, ale nezvykle i Mia Farrow, snad pro ty tmavé brýle, které ji změnily v naprosto jinou ženu... Podruhé vynechám, což mi však nezabrání těšit se na každý další mistrův film, a tu si uvědomuji, že tuto výsadu mohou prozatím užívat pouze dva tvůrci z celé "biosféry" :-) (10.09.2013)

Rozhodně milý film, který v člověku bude rezonovat ještě dlouho po shlédnutí. Woody je v něm přesně takový, jakého ho známe z jiných filmů, což může někomu vadit a někoho jiného to třeba zase potěší. Odlišná je ovšem jeho role, neboť v tomhle filmu kupodivu nejde příliš o eros, nýbrž spíše o agapé. Celkový dojem: 80% (09.07.2015)

Trochu jinačí komedie od Woodyho Allena nabouchaná výbornými dialogy a klasicky zmateným a zbrklým Allenem v hlavní roli. Což o to, příběh je opravdu velice zajímavý, originálně natočený, ale nebavil jsem se u něj tak jako u jeho jiných komedií i když u některých scén jsem se překvapivě zasmál. Film ani netrpí dobře odvedenou stopáží, která je pro takovéto filmy jako stvořená. Celkově vzato se vyplatí na film podívat jen pokud opravdu Woodyho Allena milujete, jinak to bude čistý průměr i když plný humorných sekvencí a chytlavých dialogů. --- Skočím si pro bílou řůži - Nač chceš růži? - Pro jednu ženskou - Praskne to a budeš platit troje alimenty! (25.04.2007)

Woody Allen jako impresário, mezi jehož prominentní klienty patří mimo jiné jednoruký žonglér nebo tučňák jezdící na kolečkových bruslích v přestrojení za rabína. :-D Danny Rose kupodivu není jen další z Woodyho srandovních břídilů; postupně se mimoděk ukazuje, že všechny ty šílence zastupuje ze soucitu. To je zajímavá inovace, ale jinak - přiznejme si - to mohla být větší sranda. Rámec příběhu s kabaretiéry, kteří si při kafi vyprávějí příhody Dannyho Rose, nabízel možnost kaleidoskopu přibarvených veselých historek (jako později Zlaté časy rádia) a je docela škoda, že po několika velmi povedených skysneme už jen u té jedné o náladovém italském pěvci. 70% (20.02.2007)

Jasný příklad Woodyho nostalgického a šťastně romantického období. Příběh vyprávěný skupinkou sedící v restauraci je podle očekávání nejsilnější právě ve chvílích, kdy Allen perlí jako neurotický manažer a je z něj krásně znát, jak moc má pan tvůrce rád kabaretní vystoupení ze staré školy. Síla tohoto snímku k divákovi nepřijde v průběhu geniálních slovních gagů ani při romanticky gradujícím závěru, ale až po skončení závěrečných titulků, kdy mu nezbývá nic jiného než opustit tuhle kouzelnou náladu. (30.04.2007)