Dáma

Úžasná Michelle Yeoh, výborný David Thewlis a nádherná výprava. Ale jinak mi připadalo, že se Besson pustil do tématu, který mu není příliš vlastní a občasnou bezradnost se snažil vyplňovat citovým vydíráním, které bylo na můj vkus dávkováno až příliš hustě. Chápu, že Su Ťij trpěla odloučeností od rodiny, ale to neustálé zdůrazňování bylo únavné. A čekal jsem trochu víc i od vykreslení atmosféry strachu, která v Barmě panovala a vlastně ještě panuje. Ale ani to se mi nijak nezavrtalo pod kůži. Bylo to zkrátka až příliš barevné. Stejně tak mi chyběla intenzita boje za svobodu. Možná si to celé zbytečně heroizuji, ale nějaká ta vypjatější scéna, byť smyšlená, by filmu prospěla a nepůsobil by tak suchopárně. I když vesměs kritizuji, tak Lady nepovažuji za špatný film, ale jiný režisér by to podle mě dokázal zvládnout lépe. Besson by se měl vrátit k zabijákům, elementům a parkuru. 55% (22.09.2014)

The Lady, výstižnější název této biografie už být nemohl, což nemyslím zrovna jako kompliment. Kromě vskutku noblesního vzhledu a mírumilovného vystupování za každé, sebenapjatější situace, jsou výraznější aktivity této dámy ukázány jen letmo. Filmová Aung San Suu Kyi je elegantní a jemná žena, každého okouzlí svými úsměvy a kvítky ve vlasech, ale budí dojem, že k politice se připletla nechtěně jak slepý k houslím. Ve stylu, taťka byl oblíbený generál, zavraždili ho, tak když jinak nedáte, budu pokračovat v tom, co on už nestihl. Hluboko pod kůži ji nahlédnout nemůžeme. Její disidentská angažovanost se zkrátka jeví jako zájmový kroužek vzdělané hospodyňky a co divákům bezpochyby zůstane v paměti jsou jen nesmyslně často zobrazovaná vítání a loučení s milujícím manželem a poslušnými syny. Besson nešetří přemírou sentimentality, jenže ve špatném námětu, protože soucit ani obdiv pro tuto historicky zajímavou osobu to u mě nepodnítilo. Téměř se až hlásí dojem, že onu Nobelovu cenu obdržela jen za léta strávená jako způsobný domácí vězeň. Dobře míněné, důležité poselství se bezmála vytrácí. I když určité aspekty informativně obohatí, to je bez debaty. Díky tomu je to i přes nedostatky film z kategorie „měl by být viděn“. Když už pro nic jiného, tak pro herecké výkony a úchvatné scenérie. (23.04.2012)

Je to žánrový film, navíc v té nejvíc konzervativní a nejlépe přístupné podobě. Je dobře, že se takové filmy točí - fungují jako dokumenty, jen ne únavnou a faktografickou formou, ale doplněné příběhem, napětím a citlivostí na vhodných místech, stejně jako tíhnou ke zdlouhavosti. Mnohem víc vypráví film o manželovi známé disidentky a o tom, jak se o její věhlas zasloužil. A s tímto jsem se na film i díval. O Aun Schan Su Ťij jsem věděl jen něco málo (zmínka v Dillizově komiksu Barma a pak různá slovníková hesla) a tak jsem doufal jen v prohloubení a doplnění znalostí, tedy žádný hluboký umělecký zážitek. Mimochodem jsou tam zmíněna jména snad těch nejslavnější humanistů/disidentů 20. století (existovalo předtím disidentství?) - Desmond Tutu, Gándhí, Václav Havel, Martin Luther King a Nelson Mandela. (20.05.2016)

Životopisný snímek, který svým lpěním na faktech a důrazem na zobrazení každé významnější události v životě Suu Kyi připomíná spíše dokument než běžně vystavěné filmové dílo. Chyběla mi tu jistá plynulost, neustálý příběhový posun kupředu, vědomí, že každá scéna je buď důležitá pro vývoj děje, nebo alespoň divákovi pomáhá lépe pochopit jednotlivé postavy. The Lady je zkrátka jako život běžného člověka: plná obyčejných momentů a neustále se opakujících schémat. (Rodina Suu Kyi se například s hlavní hrdinou během filmu nespočetněkrát loučí a zase vítá.) I tak jsem ale ráda, že podobný film existuje a že mi pomohl trochu nahlédnout do života ženy, kterou Václav Havel nominoval na Nobelovu cenu míru v roce, kdy mnoho lidí očekávalo, že ji získá on sám. (26.01.2012)

Tento film ve mně vzbudil obdiv k San Suu Kyi. Popravdě před snímkem jsem ani nevěděla, kdo to je, nebo že vůbec někdo takový existuje. Snímek nám zachytil jedny z nejdůležitějších okamžiků z událostí v Barmě této bojovničky za svobody (i když její osobní důležité okamžiky byly například narození jejích synů atd.) Je to děsivé, co se tam dělo a v podstatě ještě děje. Země, kde voják zastřelí doktora na půdě nemocnice, protože mu chce zabránit střílet raněné? Kde je normální dát domácí vězení a odříznout od světa člověka - protože ho nemůžou zabít, aby se z něj nestal mučedník, který se snaží prosadit volby? Kde střílí do studentů, protože demonstrují? Pro mě nepředstavitelné. Tím více mi byl snímek sympatičtější, že hlavní hrdinka byla žena. Holt co si budeme nalhávat významných žen v historii lidstva je poskrovnu, což je zásluha především hodnot, jež mělo lidstvo v dobách minulých nastavené. No ono ale ani dnes to s nimi není v některých případech lepší. Například když se podíváme na nynější situaci v Pákistánu, kde radikálové chtějí zastřelit školačku, protože propaguje, aby mohly dívky studovat? Kde to jsme? To jsou zásady a chování jak někdy ve středověku a ne v moderní civilizované společnosti. Já to říkám pořád, politika je svině. Zpět k filmu - nikoho jiného než Michelle Yeoh si v této roli snad ani nedokážu představit a co se týče Davida Thewlise - kterého znám jen z HP - byl taky výborný. Tento film mi dal prostě spoustu podnětů k zamyšlení, zasvětil mě do situace Barmy a ještě jsem si u něj pobrečela. (16.10.2012)