Transfer

Velmi povedený sci-fi snímek, který se ke konci stává až snímkem filozofickým. Kdo by nechtěl začít znova, ale se všemi vzpomínkami a zkušenostmi, zkrátka se jen přemístit do nového těla a pokračovat. Co na tom, že jenom 20 hodin denně místo 24. Ty čtyři hodiny bude ve vašem novém těle jeho původní majitel, který ho dobrovolně prodal...A tak vyvstává ta morální otázka, která se dnes opakuje všude a pořád (ať už je to v souvislosti s testováním na zvířatech, konzumací psího masa, nebo užíváním drog) - Je to správné? A mají vůbec oni původní majitelé právo se proti tomu bouřit, mají právo své původní rozhodnutí odvolat ? Pokud ne jedná se jednoduše o krádež, pokud to udělají? Z právního hlediska nesporně ano, ale je to správné ? Za mě dávám čtyři hodně silné hvězdičky. (21.10.2013)

Neočekávaně úžasně dynamický film. Od hudby a střihu až přes kameru, vizi, scénář a celkové "akční" vyznění. Jen trochu zamrzí málo filozofického podtextu. Režisér je možná ještě příliš mladý, anebo se obával odvážnějších dialogů. Nicméně přesně takhle by vypadal Bayův The Island, kdyby ho točil Spielberg za 25 milionů. A to je sakra kompliment (story a OST se dokonce blockbusterem z roku 2005 vyloženě inspirují). [FFF 2011] (28.08.2011)

Hermann a Anna, stárnoucí pár, využije nabídky výzkumného institutu, která dokáže jejich vědomí přenést do mladých těl a oni mohou společně žít další spoustu let. Má to jen jednu drobnou nevýhodu (kromě obří ceny), a tou je to, že původní majitelé těl na 4h denně získávají vlastní vědomí, a mohou si dělat co chtějí (i proto je v ceně i bodyguard, který hlídá, aby nedocházelo v těchto hodinách k nečekaným nepříjemnostem). Anna si ale k majitelce svého těla Sarah vytvoří zvláštní vztah, kterého využije mladý Apolain (majitel mužského těla) k osvobození od "stařeckého" vědomí... Mno, neviděl jsem moc německých filmů, které by mne nějakým způsobem oslovily (kromě válečných snad vůbec žádné), takže jsem byl tímto docela překvapen. Vcelku originální scénář, i zpracování, spousta otevřených otázek (jak by se člověk choval v jedné či druhé roli?), a docela příjemné herecké výkony (všech čtyřech - až na mladého Apolaina, ten působil hodně namachrovaně, ale to asi měl ve scénáři). Každopádně příjemné překvapení a Damira Lukacevice (dle jména typický Němec) si zapisuji, a jsem zvědav na další jeho tvorbu... (21.02.2014)

Transfer je něco neodolatelně lákavého pro jednu manželskou dvojici na sklonku života a tak přijmou velmi atraktivní nabídku, ale netuší s jakými důsledky se budou muset pak vypořádat a smiřovat, dokonce i s citlivě vloženou rasovou odlišností, za to chválím Damira Lukacevice. Moment, kdy se na sebe poprvé Hermann podívá do zrcadla a vidí se jako černoch je vynikající. Ty rty, nos, obočí, vlasy........já to s ním úplně prožívala, to se opravdu moc povedlo. A už vůbec si nedovedu představit tak mladého člověka se vzpomínkami a zkušenostmi osmdesátiletého starce. Moc zajímavá podívaná i když chvílemi až moc sterilní, ale Transfer měl myšlenku, která je v dnešní době silně aktuální, když vezmu v potaz jen ty miliony utracené za obrovské množství plastických operací a jiných prostředků, které mají sloužit pro omlazení těla. (01.08.2016)

"Sempre viva" - život věčný! Z lidského vědomí se stal pouhý signál snadno přenesitelný do těla jiného hostitele, ale za jakou cenu? Po kolika transferech by asi došlo k fatální ztrátě identity sama sebe? Ihned po tom prvním? A kolik by toho bylo schopné naše vědomí vydržet? Ale taková je cena za prodloužený život, za možnost stát se cestovatelem po cizích tělech a myšlenkových soustavách v neetickém světě budoucnosti, kde mít peníze = mít moc nad lidmi ze zemí třetího světa. PS: Pokud je Transfer televizním filmem, tak se máme pořád co učit. (29.08.2011)