Orol Eddie

Eddieho příběh rozhodně stojí za to vidět, ten je bezesporu za plný počet, bohužel zpracování už tak špičkové není, takže srovnání se sportovníma peckama jako třeba Rivalové či Million Dollar Baby nedává o plné palbě moc uvažovat. Ale příběh se sportovním a olympijským duchem je to fakt mimořádný. Dá se doporučit. 80% (09.07.2016)

Zdá sa, že na zimných olympijských hrách v roku 1988 bolo viac zaujímavých osobností, než jamajskí sánkári, ktorých príbeh sme videli vo filme Cool Runnings. A dokonca tu budú aj v jednej scénke spomenutí. A povedzme si pravdu, človek sa nemôže ubrániť tomu porovnávaniu medzi oboma filmami. Oba sú podľa mňa veľmi dobré, no majú v sebe určité podobné črty. V prvom rade v postave trénera. A rovnako tu máme aj hlavného hrdinu, ktorý je maximálne odhodlaný urobiť maximum pre svoj životný sen, ktorý sa mu nakoniec aj splní. Myslím si, že "Eddie The Eagle" je poňatý trošku serióznejšie a viac vyzerá ako dráma, no na druhú stranu mám pocit, že keď som pozeral "Cool Runnings" vďaka tej príjemnej atmosfére som si film užil oveľa oveľa viac. Neznamená to však, že by tento film svoje momentky nemal. A najviac si ich vychytí práve v záverečných momentoch, kde skutočne čakáte zo zatajeným dychom, ako to všetko dopadne. A z výsledný efekt vyčarí človeku úsmev na tvári. A to je dobrý signál toho, že niečo funguje. Taron Egerton je podľa mňa skvelý. Rovnako aj Hugh Jackman. A vzťah trénera a športovca je tu zobrazený skutočne fantasticky. A plus je super v tomto filme počuť skladbu, ktorú som počas celého filmu kdesi v pozadí počul, a na konci ju budeme mať v plnej paráde. Ktorú? Túto. A vôbec nič to neberie z atmosféry. Dokonca to možno ešte len vystupňuje ten záverečný efekt. Osobne mám z filmu dobré pocity. Možno to nie je najoriginálnejší film, aký som kedy videl, ale rozhodne je veľmi príjemný a dobre sa pozeral Stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (14.07.2016)

Super film. Sice s pobrkaným německým dabingem na drážďanských Filmnächte, ale stejně super. Hughovi přicházím stále více na chuť a role Bronsona mu perfektně sedla. Příjemně překvapil Taron, kterého jsem zatím viděl pouze jako jelito v Kingsmanech, kde pravda i přes velikost své role nemohl mnoho ze svého hereckého umění předvést. A samozřejmě cameo Walkena. A opět - podobně jako onehdá u Rivalů - jsem blahořečil své neznalosti sportovní historie, neb jsem si mohl vychutnat napětí, zda Eddie spadne nebo ne nebo zda ho na tu olympiádu pustí, protože ač už jsem o jeho příběhu slyšel, nic (víc) jsem o něm nevěděl. Samozřejmě, je to jen taková lehká oddechovka, ale proč ne? 100% (02.08.2016)

,,EDDIE, NEJSI SPORTOVEC!“ /// Jednohubka o šíleným Britovi a jeho cestě za snem. Bez postavy Hugha Jackmana, hledajícího řešení na dně flašky, by to nebylo vono. Von je kořením pohodovýho příběhu s cílem vyvolat emoce (kladný). Jestli máte sen, nebo se chcete cejtit jako šampión… je velká pravděpodobnost, že prožijete kus filmu s votevřenou hubou. (A budeš se cejtit jako šampion!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Potřebuju skokanskej rychlokurz. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)