Orol Eddie

Já to říkám furt. V čem má prsty Matthew Vaughn (tentokrat jako hlavní producent), to je pokaždé bomba. A Orel Eddie je prostě další supr filmík. Tentokrát je to sice tuctový a prvoplánový, ale někdy to tak sám život napíše. Režisér film famózně hudebně podbarvil a celá stopáž uteče jako voda. Slabší povahy jako jsem já uroní i nějakou tu slzu, když vidí tu čirou prostou radost ze skoků, jakou má Eddie. Jsem rád za sportovní film, který si budu chtít pustit znovu. 90% (01.11.2016)

Na skoky na lyžích se občas mrknu, ale nijak zvlášť se o to nezajímám, tudíž jsem ani nevěděl, kdo byl Michael Edwards. Tento film nám však hezky od začátku odvypráví jeho příběh a je to velice zajímavý a silný příběh. Orel Eddie nám ukázal, že i když nejste ve svém sportu nejlepší, přesto můžete být úspěšný. Film je natočen skvěle, myslím, že se vše povedlo na jedničku a Egerton s Jackmanem předvedli vynikající herecké výkony. (24.10.2017)

Eddie Edwards se o filmu vyjádřil, že je pravdivý jen z pěti procent, ale že chápe, proč to tak filmaři udělali, a že se mu film líbil. A já jsem na tom kupodivu stejně. Čert vem realitu, tohle je prostě film o cestě za svým na první pohled velmi nereálným snem. Ale funkcionáři z MOV už se postarali, aby jim do jejich elitního klubu nelezli další exoti. Tenhle film tedy zobrazuje konec éry, kdy k OH patřila Coubertinova myšlenka víc než sloty na reklamy. A je z něj zřejmé, že je to špatně. (20.04.2016)

"Mě vykopli z každého týmu dřív, než jsem mohl něco dokázat." Příběhy odvážného omítkáře Eddieho Edwardse i exotického čtyřbobu Jamajky jsem sledoval v přímém přenosu a jsem hrozně rád, že byly přeneseny na filmové plátno. OH v Calgary byly totiž posledními, při kterých nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na ty další už Eddieho nepustili a já si myslím, že baron Pierre de Coubertin by celý ten slavný Olympijský výbor měl chodit po nocích strašit. Eddieho touha po olympiádě je totiž rozhodně inspirativnější než trapné klipové výzvy k tomu, aby se děti hýbaly. Ale zpět k filmu, ve kterém mě pobavily Eddieho pády, první ustátý skok na sedmdesátce i fantasticky přející maminka. Nejlepší však byl sebevražedný hod kladivem, který by v atletice Eddiemu možná přinesl stejnou slávu jako jeho divoké doskoky těsně pod olympijský emblém. Jen ty skoky Véčkem a zpřeházené startovní listiny se nepodařilo vychytat, ale skutečný Eddie zachrání i tohle - https://www.youtube.com/watch?v=A7MmJIy0bjo. (07.07.2016)

Angličan na lyžích...to je, já nevím, něco jako Rom v práci. Něco, co k sobě historicky podloženo nejde, ale občas se to stane. A je to zábavné. Alespoň tedy v případě Angličana na lyžích. Taron mi připomínal spolužáka ze základky, který chodil do školy jenom v termínech, kdy jsme my ostatní kluci jezdili reprezentovat školu na fotbalové turnaje, protože to byly jediné dny, kdy nedostal nakládačku. Vlastně ne, jednou ho zbušily i holky. No ale můžete se na takového mamlase zlobit? Nakonec ho má stejně každý rád. Takový je i filmový Eddie. (24.03.2017)