Elysium

Luxusně natočená sračka. Exhibice režírujícího fanboye, který ze sebe lehce sype jednu sci-fi radost za druhou a oslňuje nadupanými scénami i ikonickými záběry které-jste-vždycky-chtěli-vidět. Bohužel tak činí uspěchaně a podle superklišoidního scénáře, jenž nedává smysl. A nemá ani takový tah, ani tak dokonalé mimikry, abyste si toho nestihli všimnout. (20.08.2013)

Docela jsem se těšil na akční scény, jenže kameran je udělal ve stejným duchu jako barman připravuje nápoj pro Jamese Bonda. Matt nám tam sice většinu filmu rajtuje s LCD televizí na hlavě, což je jisto jistě žůžo, ale ještě větší žůžo by to bylo, kdyby to nebylo jen na efekt. Stejně jako ty kovový kraviny co měl na sobě, to měl pro boj s těma plechovkama nebo aby se nerozpad nebo aby si člověk zavzpomínal na Terminátora ? Jako joo, když mě ve dvacetý minutě bodnou nebo střelej do jater, seru na to a dalších 85 minut rubu gorily o metr vyšší hlava nehlava, ale stejně jako Vinnetou cítil, že umře, tak i já cítil určitou snahu něco nám sdělit , třeba, že máme mít stejný práva jako mocipáni aneb jak si Jodie Foster dala nejarogantnější píču posledních deseti let s takovou gracií, že snad byla na stáži u našich politiků. Co mě chybělo asi nejvíc byla větší gradace děje. Je sice fajn, že film je sprostej jak dlaždic a čurákama se to tam heží jak na swingers párty, ale bez emocí prostě hvězdiček není. (28.08.2013)

Abych to jen objasnil, nízké hodnocení nedávám proto, že by mi bylo Elysium ideologicky odporné (neskrývaně pohádková myšlenka o vzájemné pomoci je sympatická a navíc přesahuje ideologický rámec), spíš mi jde o to podání, které je na Blomkampa až překvapivě nezáživné a poměrně krotké. Souhlasím, že se stylistickou rozdílností, která stojí na dvou polarizovaných světech, se tu pracuje vcelku důsledně (shaky-camové rvačky na Elysiu se asi dají obhájit pomyslným splýváním obou světů, ovšem přijde mi to už trochu na hraně), ale vypravěčsky je to nezvládnuté. Snímek nevytváří téměř žádné napětí, protože vše je jasně dané a předem odhadnutelné a ten proces, ve kterém se dospívá k cíli, není zábavný. A jen si odškrtávat pomyslná políčka při využití deadlinů nebo načasování zlomů ve vyprávění mě nebaví, když to nemá šťávu. Chápu, že čistě z hlediska hollywoodské blockbusterové tradice nebo případného míšení poetik je Elysium pro někoho docela podnětné, ale u mě to přebíjí nízká prokreslenost (i ideologická) fikčního světa (jasně, hraje se na typy, ale podle mě to nefunguje), která svým jednoduchým černobílým náčrtem pro mě není nijak intelektuálně stimulující. Navíc pokud bychom se tedy chtěli bavit o přejímání postupů ruské montážní školy a jejich následné kombinace s hollywoodskými konvencemi, v obou případech si film vybírá to horší (typy a schémata) a dohromady to není moc průkopnické nebo objevné. Něco jiného by bylo, kdyby se tu třeba pracovalo víc s detailem nebo alespoň náznakem s intelektuální montáží - takhle ta "typovost" není stylem filmu nijak dál podpořená a rozvedená, nebudeme-li se bavit o zjevných věcech jako kostýmy, akcent apod. Je to škoda, protože určité momenty vypadají slibně a je z toho cítit snaha o trochu hlubší charakterizaci postav i světa (roboti jako prostředek zotročení pozemšťanů, který se po vykonané revoluci stává naopak synonymem pro diktaturu proletariátu; Krugerova sadistická povaha je vyjadřována typem zbraní, které používá atd.). Spíš než odvážný antikapitalistický (nebo komunistický, chcete-li) pamflet mi to ale připadá jako povídka o imigraci a zdravotní péči pro všechny, kterou by mohli ve favelách pouštět dennodenně, ale nikdo by stejně nehnul prstem. (10.09.2013)

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)