Můj nejlepší nepřítel

V porovnání s vynikajícím "Play" je toto pojednání o šikaně za vlasy přitažená nerealistická fantazie, která především vůbec neotvírá samotné centrální téma. Namísto toho se spokojí s fantaskní premisou o tom, jak násilí vede jen k dalšímu násilí a dětem absurdně podsouvá dospělácký pohled, když na konci cesty obou hrdinů profiluje jako dětinskou umanutost mocí v chlapeckém kolektivu a protilehlou dospělost s utvořením heterosexuálního páru. Premisa s inspirací v komiksech je nicméně podnětná, neboť jasně ukazuje, že povrchní soudy o primární škodlivosti a návodnosti násilí v médiích pouze vycházejí z vytržení sekvencí z kontextu, který ovšem prvky prezentuje ve zcela opačném světle. Možná také motivem inspirace v komiksu, která se odhalí jako naopak sebereflexivní kritika násilí se film ukazuje jako dílo spíš pro dospělé publikum, které chce vidět vítězství rozumu nad sílou, než pro děti. (13.10.2011)

Parádny film! Hoci je tých filmov o šikane a násilí na školách, a následnom postavení sa na odpor celkom dosť, každý je svojim spôsobom inší - a tento bol navyše poriadne dotiahnutý až do úplných krajností. Celé to bolo akési Cidade de Deus (Mesto bohov) premietnuté do školského prostredia malého dánskeho mestečka, aj keď v tomto prípade to bolo o čosi menšie "peklo". Dosť neznámy a nenápadný film, no zato s úžasným spracovaním a celou tou ideou odporu a následného vzostupu. Samozrejme je to trochu prehnané, ale tá idea je v podstate silne realistická - pretože často tí, čo sa postavia niekomu na odpor a zvrhnú vládcov, tak ako náhle získajú moc, začnú sa správať podobne... Vynikajúco vystihnuté, a záverečná pointa už bola len vrcholom toho celého! (Aj keď zopár vecí tu naozaj nedávalo zmysel - napr. kde boli všetci tí rodičia, alebo prečo škola vôbec neriešila to čo sa všetko dialo?). (03.10.2013)

Napriek väčšiemu množstvu prezentácie fyzickej šikany, je tento snímok pre mňa z pohľadu emocionálnej stránky slabším zážitkom, ako to bolo napr. v prípade drámy "Sebbe", ktorej základy tvorilo najmä citové vydieranie zo strany najbližšej osoby. Zaujala však forma inšpirácie, respektíve návod k posilneniu ega či samotný záver, ktorý snáď budí ešte väčšie obavy, ako základná myšlienka tohto filmu. Bohužiaľ, celé mi to miestami prišlo strašne prehnané .. (18.01.2017)

Snímku Můj nejlepší přítel nelze vytknout jen několik věcí. Tou hlavní, pro snímek nejvíce určující, je pohled na šikanu jako takovou. Zajímavý psychologický nástin mysli šikanovaných a jejich pohled na své trýznitele. Směr, kterým se snímek vydává, je v kinematografii, řekl bych, ojedinělý a není vůbec na škodu, že se dá odhadnout někde v polovině filmu. Divák si díky tomu začne více všímat změnám v chování hlavních postav, zejména v postupné změně vztahu mezi jimi samotnými. Postupná gradace je poměrně pomalá a poklidná, závěr samotný je pak ovšem diametrálně odlišný a i přes svou očekávanost poměrně drsný a šokující. Věcí, která nejvíce spojuje Mého nejlepšího přítele s ostatními stejně zaměřenými snímky je zejména téměř nulový vliv (a důležitost) dospělých postav. Jedná se o jakousi projekci dětských světů, kde se jen málokdy objeví někdo, kdo by mohl situaci vyřešit. Dospělí spíše připomínají figurky, které problémy přehlížejí, aby je nemuseli řešit. ___ Na druhou stranu snímek po celou dobu vypadá jako film určený proti prevenci šikany, jehož účelem je promítání v hodinách občanské výchovy. Veškeré charaktery jsou velice snadno čitelné a jejich vývoj jasně předvídatelný. Varovný prst téměř u každé scény (i tohle je děti špatné, mstou se nic nevyřeší) se ukazuje jako poměrně otravný a zbytečný. Nicméně možná nakonec díky tomu závěr působí tak znepokojivě jak působí… (24.01.2011)

Někdy je v člověku tolik zloby, že ho zkrátka ovládne. Po všech těch strastech, které si zažil, je otázkou, zda-li mu jeho na první pohled špatné rozhodnutí, jak se s tím vypořádá, mít za zlé či ne. Šikana byla a bude.. Je jen na okolí a obětech, jak se k ní postaví. Tento film ukazuje oba typy obětí šikany - ti, kteří odpouštějí a ty, kteří možná odpouštějí, ale nezapomínají.. Stačí jen nezavírat oči před problémy. (30.01.2014)