Len Boh odpúšťa

Musím si rozmyslet, jestli to bylo míněno jako humor, nebo jako filosofování. Pokud humor, tak za čtyři. Pokud filosofování, tak mnohem, mnohem méně. Vlastně je to prodloužená verze tohohle http://www.youtube.com/watch?v=X21mJh6j9i4. / S rozmyslem a dosavadními zkušenostmi s Refnem (Drive, Bronson, Valhala) docházím k názoru, že záměrně ten film směšný rozhodně není. Pak se nabízí otázka, jak ohodnotit film, kterým jsem se královsky bavil, ale to proto, že je bizarním způsobem špatný. Protože Refn není Ed Wood, nejspíš to vypadá spíš na nižší hodnocení. (30.05.2013)

Je to Refn, takový jak ho známe, a přesto tentokrát poněkud jiný. Vizuál je skvělý, ale to není a ani nemá být všechno. No ale co dál? Je to prázdné nebo ne? (neřekl bych). Refn si Drivem nadělal možná trochu nechtěnou popularitu (u části publika, o které nestál?) a ta je na diváckém přijetí jeho nejnovějšího snímku jasně patrná. A právě Only God Forgives je jeho osobitou odpovědí na tuhle situaci (včetně všeho kolem, i připosraného Goslinga, jak říká H34D). Nový háv, ale návrat ke kořenům (některé motivy mi připomínají Dealerovskou trilogii, v něčem pak může evokovat i Bronsona). Opět si k Refnově filmu po první projekci hledám cestu jen zatraceně těžko, takže i hodnocení je spíše provizorní (ale postupně dostávám chuť přidat). A jen dodatek: poukazovat na explicitní násilí v Refnově filmu (v dobrém, nebo špatném smyslu), to je jak psát, že „ti negři to zase posrali“. Výsledek?: Prostě zatím nevím, jak se k tomu filmu postavit a pokud jste dočetli až sem, tak potvrzuju, že jste četli zbytečně. (06.06.2013)

[SFF 2013, Sydney] Audiovizuálny workshop s chytľavými prvkami fetišisticky budovanej hypnózy, podprahovo sarkastického podtónu a jemne kontemplatívnej symboliky. Provokatívne automatizovaný koncept pozorného voyera Refna v ktorom sa divák (sám) odsúva na druhú koľaj a do popredia vystupuje autorova vízia, kreatívnosť a úchylky s tým spojené. Pohromade to nedrží, a to len z dôvodu nadmerného obnosu referenčných zdrojov, ktoré si v tomto prípade podľa mňa nevyžadujú logické usporiadanie v syžete, ale skôr pocitovú štúdiu dielčich segmentov v jednotlivých sekvenciach. Je to drzé a asi aj namachrované, ale takisto zvodne podlé a sebaisté. Nicolas, ja ti odpúšťam... (15.06.2013)

Nedivácká festivalovka - chvílemi se zdá, že by Refin chtěl být Tarantino, chvílemi, že je na drogách. Dokola omýlaný hudební motiv i mimózní snové sekvence nudí, vrže to víc než leckteré divadlo a chladné je to ad absurdum. Ale to kouzlení katany zpoza ramene je bezva. Art-pulpová vyprázdněná rádobyrevenge narace. Jodorowsky by měl radost. (05.06.2013)

Po delší odmlce, po utichnutí tehdejšího haló a nářků ohledně neuspokojených očekávání jsem si film pustil znovu a musím říct, že jsem si ho docela užil. Refn po záslužně úspěšném Drive z mainstreamu rychle utekl, aby se vrátil ke svým dřívějším motivům, a tak i nyní servíruje podivný, artový film, který je přímo designován k tomu, aby vyvolal rozčarované reakce. Hlavním motivem je nejspíš demýtizace charismatického alfa samce, jehož Refn pečlivě transformuje do ustrašeného, ublíženého chlapečka, paralyzovaného svými touhami, které si sám neodváží uspokojit (v přeneseném významu - paralyzovaného svou matkou). Film je tak nějak celkově zajímavý, to ano, jenže v ničem vyloženě oslnivý - divák si z něj nemá moc, co odnést. 6/10 (06.06.2013)