Milovaní

Dvě a čtvrt hodiny sledovat pestrý sexuální život několika dospělých a patrně i inteligentních lidí, kteří se k tomu ještě vzájemně chtějí anebo nechtějí anebo vlastně ani nevědí, zda opravdu chtějí nebo nechtějí. A do toho se v dost zbytečných písních dovídat moudra, že je lepší být milován než milovat nebo že je dobré být věrný. Zatraceně promarněný čas. Ta jedna hvězdička je tak akorát za Chiaru Mastroiani. Ne za její roli nebo herecký výkon, ale za její osobitý půvab. (25.11.2011)

Oproti velmi povedeným Písním o lásce je nejnovější film dvojky Honoré-Beaupain dost podstatný kvalitativní sešup. Řekl bych, že tahle francouzsko-česko-britská polévka je hustší než boršč a přitom chuťově plytčejší než tofu... Pár osobních dojmů: Do skoro dvouapůlhodinového filmu nacpat tolik vedlejších dějových linek a přitom ani jednou z nich pořádně nezaujmout, je docela výkon. A nic na tom nezmění ani to, že se film má odehrávat v průběhu padesáti let. Vedle Paříže se na chvíli ocitneme v Praze, Londýně a New Yorku, stihneme "naši" srpnovou okupaci i nálety 9/11, nahlédneme pod pokličku nevázané promiskuity, nejběžnějších sexuálních orientací a pohlavních chorob, poslechneme si pár písniček o lásce a... konec... Tolik řečí a tak málo emocí. Slibované melodrama, slibovaná elegie na ženskost a vášeň se rozpustili v chaotickém míchanci bez silného jednotícího motivu. Zážitek se redukoval na ojedinělé scény, které aspoň na chvíli dávaly zapomenout, že osudy jednotlivých postav jsou nám vlastně zcela lhostejné. Přitom stačilo (podobně jako např. v Písních o lásce) zkrátit stopáž o 40 minut a zaměřit se skutečně pouze na vztahy hlavních postav, které by byly propracovanější - např. na úkor nepotřebných úliteb Formanovi ve formě odkazů na okupaci ČSR či na úkor ne úplně smyslné epizody s Hendersonem. Pocit nostalgie nevyvolám tak, že na diváka chrstnu tisíce detailů a epizodek a celé to zakončím rádobyefektním návratem na stejné místo o padesát let později... Velké zklamání. (08.12.2011)

Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické... (30.11.2015)

Nejen vyznění snímku je nejasné, ale i jeho myšlenka balancuje a neví, kam se přiklonit. Celou dobu sledujete film, kde si to rozdává každý s každým. V podstatě je zde řečeno, že je jedno, že milenci k sobě chovají jen minimální city. Na konci ale Deneuve vyhopsá do schodů a pronese "hlubokou" myšlenku, že důležitá je hlavně láska. Jeden výžlebt ale nemůže změnit něco, co do diváka hustil už více než dvě hodiny předchozí děj. (30.05.2012)

Muzikálová komedie ve francouzském stylu o lásce mezi námi a o té velké,kterou potkáme jednou za život(možná).A taky o tom,jak se k tomu všemu staví nestranný pozorovatel-čas.Scénář je celkem příjemný a režisér Christopher Honoré k tomu dodává francouzský šarm a lehkost.Příběh samotný je ale místy trochu nudný,navíc se hlavní hrdinové zaplétají do zvláštního "mišmaše",v kterém chvílemi ani nevědí,co chtějí.Film je totiž mírně překombinovaný,co se týče nápadů a vztahů.Taky bych ho zkrátil, o nějakých 20 minut,protože některé pasáže jsou opravdu zdlouhavé a nudné(a taky zbytečné).Nudnější pasáže drží nad vodou herecký tým,zejména Sagnier,Mastroianni a Deneuve.A taky velmi příjemná hudební složka(určitě bude hodně poslouchaná) a skvěle vybrané písničky.Samotný film je vlastně smutný,trochu depresivní,přitom ale svým způsobem milý,nespoutaný a určitě lidský.Škoda,že to je tolik přeplácané a tak dlouhé.Možná by bylo lepší zvolit jednoduší způsob vyprávění a trochu brzdit propletenec vztahů.Film by pak byl přehlednější a zajímavější.Pořád je to ale příjemná francouzská podívaná,která neurazí a místy i potěší(myslím,že ženské pokolení o něco více).Český divák se také zaraduje z přítomnosti českých lokací a herců(Pavel Liška je opravdu kouzelný).Takže po chvilce přemýšlení a výsledných dojmů dávám zcela zasloužených 70% a to hlavně za hudbu,Chiaru Mastroianni a onu francouzskou lehkost,vtip a lidskost. (26.11.2011)