Hanba

Další z letošních důkazů, že akademici nějakou "záhadou" přehlídli kvalitu. Jak jinak si vysvětlit že soška neputovala Fassbenderovi do spárů? Obě hlavní postavy si nominaci naplno zasloužily. Steve McQueen nevyžaduje nic jiného než realitu a nepovolí Michaelovi ani trošku herectví. Ono minimalistické herectví ústřední postavy je až dechberoucí. Fassbender je u mě bez jakékoliv debaty prostě Pan Herec, který je pro roli schopen udělat cokoliv. Například chodit po bytě s nádobíčkem proklatě nízko je vlastně to jediné při čem se divák ještě nestydí. Kdo viděl, rozumí. Film ke kterému se budu rád vracet, protože nám přesně ukazuje jací vlastně dneska jsme. Moc se těším na další Steveův film. (12.04.2012)

Emocionálně naprosto komplexní masterpiece, který tu za poslední dobu (a specielně v rámci žánru) nebyl ani zdaleka. McQueen se podobně jako Woody Allen točí kolem vztahových problémů společnosti, ale naprosto diferentní formou. Je šokující, je perverzní, je minimalistický a intenzivní. Herecky bez chyby, obrazově je New York vyšťaven na maximum, hudebně brilantní. Velkolepý hudební motiv do takto minimalisticky laděného filmu - a přece to funguje. Těžko by se dalo něco vylepšovat. Snímek, který v sociální rovině definuje 21. století. Work of art. (07.06.2013)

Po silném McQueenovém snímku SHAME mám silný pocit, při kterém se na neznámou ženu dívám vzrušujícím a dlouhým pohledem při kterém ji svlíkám a představuju si, jak ji jazykem přejíždím přes celé tělo na místa, kde se jí to nejvíce líbí. Přidávám na tempu rychleji a rychleji dokud se neudělá. *mlask* Celý film táhnul výborný Fassbender, který proráží silným tempem na vrcholný stupínek novodobých Hollywoodských hvězd - žádná primadona. SHAME je procítěný, emotivní a sugestivní drama, který mi po projekci silně koluje v žilách další týden a Escottova hudba bude ve mě znít další měsíc. (22.10.2012)

Fassbender sa rovnako ako Carey Mulligan predviedol v tom najlepšom svetle a uvažujem, že by si už konečne zaslúžil miesto v mojej topke. Shame nie je filmom pre každého a už vonkoncom nie pre "obyčajného" konzumného diváka. Pomalé tepmo snímku mi maximálne vyhovovalo a tak po ďalšom zhliadnutí (tentokrát už sám v teple domova) zvážim pridanie poslednej hviezdy. Zatiaľ je to na silné štyri. [MFF Cinematik 2012, PN] (09.09.2012)

Odvážné, upřímné, vizuálně úchvatné drama, ve kterém se toho příliš nenamluví, a které má i přesto obrovskou výpovědní hodnotu. Drama, ve kterém ani jednou nepadne slovo 'shame', a přesto vás při jeho popisování okamžitě napadne. Drama, které zobrazuje člověka s nepříliš známou závislostí, a přesto takovou, kterou v mírnější formě zná snad každý dospělý člověk na Zemi. Tak podmanivý, tak komplexní film s tolika zapamatovatelnými scénami jsem už dlouho neviděla. Záleží totiž jen na vás, co si z něj odnesete. Každý z nás si totiž vytváří vlastní realitu a ve filmu, který disponuje tak nejasnými fakty, tak intepretací otevřeným dějem, to platí dvojnásob. Je vaše vlastní vědomí tak může určit, kdy (a zda-li vůbec někdy) přestanete vnímat hlavního hrdinu jako docela normálního člověka a začnete jeho projev považovat za známku nemoci. A mě přesně takové filmy baví, protože filmů, které se vám snaží do hlavy narvat svůj pohled, je více než dost. I proto si nakonec nemůžu odpustit jednu malou, závěrečnou výtku: Ukončit film o tři scény dříve v koupelně nebo zkrátit závěrečný záběr o pět až deset vteřin, vůbec bych se nezlobila. Zrovna tomuto filmu totiž ten jistý náznak uzavřenosti moc nesluší. Nedůležitá poznámka: Čím více se mi líbil film, tím méně jsem byla nadšená ze sekce Q&A, která následovala po jeho promítání. Málokdy se podaří, aby moderátor kladl tak nezajímavé otázky a aby na ně režisér filmu tak nezajímavě odpovídal, že si ze čtyřicetiminutové diskuze neodnesete vlastně vůbec nic. (11.01.2012)