Polski film

Osobitý snímek (troufám si říct) jedněch z nejlepších českých herců, které spojuje JAMU, Brno, podobně absurdní životní situace a schopnost vystihnout jejich vtipné momenty, sepsat kvalitní hlášky nebo propojit své životy s originálním filmovým příběhem... Tleskám tomu nadšení, které herce nepřechází ani po tolika letech i snaze vytvořit na české filmové scéně něco nového - takový skok do prázdna a velký risk, jak dopadne přistání mezi diváky. Myslím, že dopad byl nakonec vynikající...jen bych zkrátila délku letu - v posledních dvaceti minutách se herci přece jenom do svých vlastních nápadů lehce zamotávají. Ale bavit se divák bude po celou dobu. A na konci zmiňovaný přesah se při zapojení všech mozkových závitů taky najít dá. A chci tu Liškovu navigaci! (03.08.2012)

Nevím, proč jsem byla dlouhodobě ze všech stran varována tím, že tenhle počin se mi nebude líbit. Rozhodně film lze brát jako jednoduchou komedii, u které netřeba přemýšlet, jen se z plna hrdla smát (což jsem činila). Ale myslím, že i nějaké to přemýšlení by se ujalo (což mám v nejbližší době v plánu). A dále si myslím, že každý film by se měl bez ohledu na původní žánr vyvinout v Záhadu Blair Witch (což říkám jako člověk, který Záhadu Blair Witch nemá rád). (08.06.2013)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)

Jeden známý mi řekl, že na tohle mám určitě do kina jít, že je to jako český Inland Empire. Měl pravdu. Patří k tomu i skutečnost, že je to ryze lokální, a tedy nepoměrně menší fokusem i záběrem, i s tou ryze českou transpozicí do mnohem sžíravější, žertovnější roviny, s českým překladem existenciálních hrozeb a zla, a mnohdy i uhýbáním před nimi, do komična. *** Všechny jízlivosti v tomhle filmu míří do černého, vůči Polákům, Polkám, Čechům, idejím i individualitám, vůči tvorbě a reflexi, vůči tvorbě a sebeklamu. A stejně jako v Inland Empire se tu postavami dá propadnout do obojího hodně hluboko, o několik interpretačních a existenčních rovin. *** A záleží jenom na vás, jak mocně vám u toho vedle smíchu i zatrne, a jak vás ta kombinace nadchne. *** Například celkem ještě bezbolestný, humorný fakt, že Budař tady opravdu hraje sám sebe (pomyslné: "já ti Budaře zahraju líp, než by to Budař dokázal sám?" - 1:1:1 ?), mě totálně rozešťastnil, protože výmluvně dokazuje, jak výborný je to herec (kdo viděl Sto roků kobry, nepochybuje), a zároveň trefně komentuje, jak chabě je na tom s charakterovými kvalitami a sebereflexí. *** Myslím si víc a víc, že režisér je na domácí poměry génius, zvlášť když za posledních pár desetiletí dva ze tří dobrých českých filmů jdou na jeho vrub. (Třetím jsou Špačkova Pouta.) A jestliže Protektor byl snímek plnokrevně světový, který mohl vzniknout kdekoli a v kterémkoli jazyce, Polski film je plnokrevně národní a nepotřebuje si hrát na nic jiného, což je jinak jedna z podstatných vad na "kráse" ostatních tzv. novodobých českých snímků, mnohem méně sebevědomých. **** Jedna věc se ale odpustit nedá ani tu, že přes veškerou vybalancovanost film končí komicky, absurdně, odlehčeně, vtipem na úkor existenciálního závaží - po všem tom chození po palčivě ostré hranici tu najednou chybí vážné vyústění, onen "přesah", o kterém se žertuje, ale který se pouhými vtipy nedá zakecat. Najbrt to hezky rozehrál a byl to živý, energický a zajímavý zápas, bylo každou vteřinu na co se dívat, nepřetržitá řada proměněných šancí do branky vážna i humorna, jen tu rozhodující branku nevsítil - ale ovšem zhola nic nebrání si i tohle vysvětlit jako finální jízlivost na adresu naší národní povahy. *** PLUS: Světu se vyrovnají i veledlouhé titulky v českém podání, kde nechybí uvedeny např. Sestry Medvědy, ostřiči či mikrofonisti, a za pozornost stojí také dlouhý výčet instrumentů, na které hrál Petr Marek. *** A ano, Midi Lidi tradičně zajistili velice netradiční a naprosto výtečný soundtrack, což je dvojnásob dobře odvedená práce, protože hudební linka se plnohodnotně podílí na scénách a často právě ona jim už předem uděluje satirický tón. (05.09.2012)

Je fajn, že se u nás taky někdo pokouší o malý filmový experiment, kde si tvůrci nebojí hrát s diváky a hlavně si ze sebe dělají celou dobu prdel. A ještě víc fajn je, že to doopravdy vychází a takový uragán nápadů a hlášek se v naší kotlině jen tak nevidí. Navíc to funguje i jako ona sonda do hercovi duše. Jen škoda, že v poslední půl hodince už tomu malinko dochází šťáva. I tak ale hodně příjemný překvapení, i když chápu, že tenhle styl nemusí sednout každýmu. (10.03.2013)