Polski film

Všichni si myslí, že herectví je umění přetvářky. Ale herectví je umění vcítit se do situace, ne do přetvářky kurva. Třeba tyhlety hadry jo. Sem oblečený jako čůrák, ale nehraju čůráka. Já sem čůrák. Jednám jako čůrák, chodím jako čůrák, cítím se jako čůrák, sem čůrák. A těmhle mým oblíbeným čůrákům, dávám plný počet. Díky za Pavla Lišku (♥) i za ostatní čůráky s jedinečným humorem. Víc takových čůráků! A Havlátů! (21.02.2013)

Nedávno si jeden z místních uživatelů pod Okresnim přeborem posteskával nad tím, jak neumíme v Čechách natočit komedii bez dramaticko-tragického přesahu. A voilà, Polski Film je pozoruhodným mockumentem, který by velice snadno mohl dělat z herců chudáky bez osobního (tedy jakéhokoliv) života, ale povětšinou na podobná témata z vysoka kašle a dodává na novodobé české poměry výbornou komedii s kvalitni chemií ústřední čtyřky. Je to trochu dlouhé, ale díky Najbrtově skoro až psychedelické režii (skvělá kamera a práce se světlem!) to drželo pohromadě až do konce. 80% (KVIFF 2012) (05.07.2012)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)

Keď kritika a obecenstvo odmietlo Soderberghov Full frontal, tak čo potom s Polskim filmom? Je to humor český, ja som Slovák, ale my sme tomu českému vždy rozumeli a mali ho rovnako radi, ako naši bratia. Toto je ale skôr akási kvázi ironická sebaprezentácia, ktorá má síce potenciál byť vtipná, ale je skoro stále wtf. Uznávam, že scenár bude premyslený a všetko dáva perfektný zmysel, ale nechápem, prečo by ma to malo zaujímať. Trochu mi to pripomenulo štýlom priamočiary Rok ďábla, ktorý bol taktiež iba sebestrednou sebaprezentáciou. Takže asi to bude tak, že tieto filmy sú odnožou českého humoru, ktorý mne osobne nevyhovuje. Teším sa na ďalšie české komédie. To je zase humor slovenský. (11.11.2015)

V kůži Marka Daniela aneb dlouho jsem šukal český film, který by mi tak páchnul. Líbí se mi, že je Polski film sofistikovanej a pevnej, a přesto působí nahodile a improvizovaně, že je vtipnej, někdy až dadaisticky vtipnej, že se nedá napodobit, že je osobní a v globálu vlastně i pravdivej a existenciálně rezonující (nejen stárnoucí herci to maj těžký), že je nekompromisní a nebojí se kvůli katarzi odehnat diváky v poslední třetině pryč, že se tváří jako blbina, a přitom je skoro o všem, že si je vědom odkazu Petra Zelenky a že jsem se u něj mohl smát i jako divák, který považuje herectví Tomáše Matonohy v Comebacku za strašlivej průser, a ještě při tom cítit soulad s tvůrci. A speciální plus za to, že má film do sebe vtělenou kompletní recenzi Mirky Spáčilový. (13.07.2012)