Apollo 18

Dobrej nápad, ale styl "autentickej záznam" bohužel v tomhle případě ubírá na budování napětí a atmosféře. Tísnivej pocit z malýho prostoru modulu Liberty i z neznámýho prostředí je sice navozenej dobře a kosmonauti jsou přesvědčiví, ale "dokumentární záznam" staví bariéru mezi diváka a kosmonauty. Škoda, že to neni klasickej film. Zaslouží si to spíš 3 *, ale za nápad a protože je to podstatně lepší než všechny ty abnormální aktivity a neviditelný čarodějky, budu tentokrát hodně přející a dám 4. Ad kritika kde se found footage našla. Představte si, že už tenkrát šlo z měsíce vysílat na zem :) (05.11.2011)

Gallego se ze španělských lesů v předchozím El Rey de la montana odstěhoval rovnou na Měsíc. Příběh tří kosmonautů, kteří s hrůzou zjišťují, že nejsou v dalekých hlubinách vzduchoprázdna sami, je sám o sobě zajímavý, jeho provedení však pokulhává. Zvolená forma found footage sice navozuje pocit autenticity, ale také silně překáží, a to hlavně v klíčových scénách. Zrnění, šum, otřesy a výpadky obrazu divákům schválně znemožňuje vidět víc, než by měl. Co však funguje spolehlivě, tak je strach z neznáma, klaustrofobie a vůbec celá ta bezvýchodná situace. Škoda toho závěru, který je zbytečně rychle ukončen. Nejpůsobivější jsou tak scény v tmavém kráteru, tam je jeho největší síla. (03.11.2011)

Tak takhle to tedy bylo. Teď nezbývá, než si („nedočkavě“) počkat na pokračování a zjistit, jak to bylo s (utajenou) misí na Mars. Vůbec bych se nedivil, kdyby k nám v pokračování dorazily AUTENTICKÉ záběry z bezstarostné (pro ukrácení si volné chvíle) pokerové partie mezi Usámou Bin Ládinem, Saddámem Husajnem a Muhamadem Kadáfím, přičemž karty by jim rozdával http://www.csfd.cz/film/6648-predator/ . Zajímavé, jak jeden člověk použije odborný výraz a ostatní se na to vrhnou jak slepice po flusu. Tak jo, já taky. Jdu „zrecyklovat“ svůj odpadkový koš, třeba na něco (chutného) ještě narazím (uhnětu z toho blafu novou netradiční pochutinu) a spravím si tak po tomhle chuť a třeba na tom ještě něco i trhnu. Tenhle snímek je dobrý tak max jako kulisa k usínání. Když pominu tu spoustu do očí bijících lapsů (když už se to tedy ohání přívlastkem „skutečný dokument“), tak jednoduše nepřejdu fakt, že námět několikanásobně předčil následné zpracování. S dovětkem, že srovnávat toto s komorním snímkem Moon D. Jonese nemůžete (snad) myslet vážně? P.s. to uživ. Becket51 – to opravdu byla! P.p.s. zajímavý komentář (pro mě): xxmartinxx (16.01.2012)

There's a reason we've never gone back to the moon. Od tohoto filmu jsem moc nečekal, protože nejsem fanda konspiračních teorií, typu Američani nikdy nepřistáli na měsíci (či ještě lépe, 11. září samozřejmě taky bylo v jejich režii, protože ty budovy si poslali k zemi oni, Elvis žije a je na Měsíci či jiné planetě a podobně) ale na konci jsem byl upřímně překvapen. Především to je skvěle nastylizováno, takže není problém uvěřit tomu, že to je opravdu "reálné". Navíc má to poměrně zajímavou myšlenku a opravdu depresivní atmosféru (kde jinde jste víc odříznutí ode všeho než mimo zemi?) která funguje. A i konec nebyl vůbec špatný, jenže… Čekal jsem, jak nám tvůrci vysvětlí to stěžejní (v rámci toho, že bysme měli uvěřit, že ty nahrávky jsou opravdové) a to, jak se ty nahrávky (z kterých vznikl tento film) dostaly zpátky na Zem, když SPOILER! se na konci ty moduly srazily, takže by těžko něco přežilo (speciálně v roce 73, kdy se točilo na film, ne na digitál, jak dnes) a oni se tomu prostě a jednoduše vyhnuli. KONEC SPOILERU! Za tohle body dolů, jinak, jak už jsem řekl na začátku mého komentáře, byl jsem opravdu příjemně překvapený. 70 %. (04.07.2012)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)