Slnko v sieti

Hotový som... Toto je vážne československý film zo začiatku 60. rokov? Tá kamera je úplne nadpozemská a jedna z najlepších, čo som kedy videl vo filme všeobecne. Každý záber je tu hodný do výstavnej skrinky, Bela je krásna, Fajola/Bielik prvotriedny frajer, Szomolányi je boh a Slnko v sieti ultimátny klenot. (x) (25.06.2021)

Druhý celovečerní snímek režiséra Štefana Uhera, který svým způsobem přelomově modernizoval filmový styl slovenské kinematografie, inspiroval tvůrce nejen v rámci slovenské linie novovlnných filmů, a který svým formálním zpracováním fascinuje i 60 let po svém vzniku.... Důležitým příběhovým a symbolickým mezníkem je zde zatmění Slunce, které definuje životní změny v osudech mladíka Fajoli (Marián Bielik), jenž je mnohými nepochopen, a jehož postava dodává celému snímku neobyčejně lyrický charakter. Zatímco motiv Fajolova dospívání dodává snímku rozměr kvazi-existenciální, jeho milostný vztah s Belou dodává snímku naopak rozměr romantický. Spíš než film příběhový je však Slunce v síti film pocitový, jelikož operuje s těžko popsatelnou poetikou letní bezstarostnosti, motivem mladické nejistoty, a neobyčejně rozjímavým rytmem, navíc paralelně se odehrávající na pomezí tří různých míst: města, rybářské maringotky plující po Dunaji, a venkovní senové brigádě. Krom toho, že zde Uher pracuje výhradně s neherci, diváky zaujme nejen sofistikovaná práce s kombinací nediegetického zvuku (zejména skrze hudební leitmotiv píšťaly), diegetického zvuku (nejčastěji pak v podobě dobových písniček znějících z rádií či okolních ruchů), a ticha, ale především pak samotné vyprávění obrazem. To vyniká pod taktovkou kameramana Stanislava Szomolányho, čímž dodává neuvěřitelnou sílu estetice mizanscény jako takové, a díky němuž lze Slunce v síti považovat za jeden z nejlepších slovenských filmů z hlediska obrazotvornosti.... (06.10.2022)

Výborný poetický film, na kterém si čas vylámal zuby. Je zvláštní, že působí tak autenticky (skoro až dokumentárně) a přitom je po všech stránkách velice promyšlený. Kromě režiséra na tom má výraznou zásluhu i nádherná kamera, kde všechny ty hrátky se světlem a odrazy na hladině nejsou nijak samoúčelné, ale mají ve vyprávění důležitou dramatickou úlohu. Jeden z nejlepších slovenských filmů, co jsem kdy viděl (90%). (16.02.2009)

Až dodnes jsem si myslel, že Slováci mají jediný film, a to Obchod na korze. A jak vidím, mýlil jsem se. Slnko v sieti je neuvěřitelně milý film, který svítí navzdory faktu, že je černobílý. Přesto z něj plyne samá pozitivní atmosféra. Někdo prožil ve filmu příjemné léto, já dobře strávenou hodinu a půl, a to se počítá. (11.05.2009)

New wave, nouvelle vague, neue welle. Nová vlna, v tomto prípade tá československá a film, ktorý stál u jej zrodu. Slnko v sieti rozpráva cez obrazy (trikrát sláva maliarovi Szomolányimu, jeho kompozície, detaily a odrazy sú dokonalé), striedajúce sa v miestami takmer frenetickej Uherovej strihovej skladbe. Režijné vedenie nehercov nemá jedinú chybu, jednoduchý scenár bez jasne ukotveného jednoliateho príbehu, ktorý nahrádza rozprávanie vo viacerých líniách a striedanie motívov z rozličných okruhov sociálneho kontextu (láska, rodina, cesta za prácou, vzťahy na družstve, politická situácia) je humorne pravdivý a tragicky bezstarostný (alebo naopak?). Hľadanie a spoznávanie vo vzťahu, romantická atmosféra dunajskej prírody, naštrbené rodiny, ktorým niečo bolestne chýba, ostrý kontrast mesta a vidieka, vôňa sena, opojnosť zvodov, lož a sebaklam. Autentická dokumentácia jedného márnivého leta, jedného vzťahu a dvoch ľudí, väznených v sebe samých. Tak nádherne rozprávajúci, obrazovo lyricky naratívny film, ktorý sa nesnaží niečo násilne podsúvať si svoje výsadné postavenie v rámci československej a slovenskej kinematografie (podobne, ako aj niektoré ďalšie Uherove filmy) zaslúži. Najfarebnejší čiernobiely film všetkých čias. 100% (07.08.2014)