Réžia:
Štefan UherScenár:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ilja ZeljenkaHrajú:
Marián Bielik, Jana Beláková, Ondrej Vandlík, Oľga Šalagová, Eliška Nosáľová, Ľubo Roman, Pavol Chrobák, Adam Jančo, Peter Lobotka, Vladimír Malina (viac)Obsahy(1)
Lyrický príbeh emocionálneho dozrievania a vzťahu dvoch mladých ľudí, ktorí sa snažia zakryť svoju neistotu, neskúsenosť a strach zo života hraným cynizmom a odmietavou pózou voči súdobej spoločnosti. Prvý film v dejinách slovenskej kinematografie, ktorý prináša tému prirodzeného hodnotového aj spoločenského porovnania prostredia mesta a vidieka. Film je označovaný za začiatok novej vlny v kontexte slovenského a českého filmu 60. rokov minulého storočia. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (122)
Rozhodl jsem se, že v tom nebudu hledat něco, co tam není a dávat byť i jen jednu hvězdu z nějaké pochybné úcty ke jménu. V prvé řadě nejsem vůbec fanoušek fotografie. Toto umění je mi nejen naprosto cizí, ale do značné míry i nějak vnitřně protivné. Nemám rád fotoaparáty, nemám rád lidi, co všechno všude (i mě) fotí, místo aby si vychutnávali sílu okamžiku teď a tady. Nemám rád ani tu komunitu lidí okolo toho. Čili jsem nemohl ocenit patrně největší klad celého snímku, a sice fotografické umění převedené z děje do samotné struktury filmu. Celý ten film je jako černobílá fotografie. Jenže i něco takového jsem schopen velmi ocenit. Taková Bergmanova Persona je výborná. Asi to bude tím, že mám rád expresivitu, výraznost a ne nevýraznost a intimno. Intimno se mi příčí. Snímek je po dějové stránce nulový. Nějaká ta rádoby pokřivená romance je jen načrtnutá, nedomrlá, o ničem. Herci jsou nesympatičtí, zejména hlavní hrdina. To by až tak nemuselo nutně vadit, ale jsou i nevýrazní, nezapamatovatelní. Hudba je výborná u úvodních titulků. Pak už jsou tam jen songy z tranzistoru a čtyřtónová melodie, co se opakuje do zblbnutí a na konci mě už opravdu vytáčela. Zvukově je film nevyladěný, často nejsou dialogy dobře slyšet přes diegetickou hudbu. Celému filmu vévodí dějová roztříštěnost, nesouvislost. Žádná myšlenka není pořádně dokončená, rozvinutá. Všechno vyznívá do prázdna. Originalitu v tom také nevidím žádnou. Tohle je klasický jakožeart, co pro mě ovšem nemá vůbec nic, v čem by mě oslovil či zaujal. A že takové existují. ()
Aký je rozdiel medzi bratislavským prašným dvorom a brigádou na vidieku? Ktoré dievčatá sú krajšie? A kde sa dá lepšie učiť životu? Čo čakať od zatmenia slnka a od jeho nového východu? Umelecký film nielen kvôli krásnemu vizuálu, ale aj tým, že otázky v ňom kladené medzi riadkami, má potrebu zodpovedať divák sám. Toto dielo by sa dalo bez problémov zaradiť do Novej vlny, ktorá sa vtedy šírila Európou. A je naše! ()
Úvodní zatmění se netýká jen Slunce, ale také zraku a mysli. Většina postav je úsporná v dialozích i v myšlení. Nikomu se do ničeho nechce. Zanikají rozdíly mezi mladými, kteří se věci ještě řešit nenaučili a starými, kterým se již nic řešit nechce. Obtížně uchopitelnou výjimku představuje Fajola, možná lyrik, možná „debil, a ne lyrik“, jehož komunikace s fyzicky jakoby nepřítomnými rodiči povzbuzuje podezření ohledně psychické nemoci. S jeho sbírkou fotografií rukou souvisí brigáda na venkově, kde zjišťujeme, že ruce jsou pěkným symbolem, ale ne nutně něčeho ušlechtilého, neboť také zde všichni tak trochu kradou. Polarita města a venkova není založena na rozdílností lidí (stejně jako v případě mladých/starých), ale prostředí. To v jednom případě chátrá (venkov) a ve druhém se vyvíjí k horšímu (město zohyzděné televizními anténami). Neotřelá režie a pozoruhodná vizuální stránka – skvělá kamera Stanislava Szomolányiho! – myšlenkově bohatému dílu navíc brání v tom, aby působilo zastarale. 80% Zajímavé komentáře: Madsbender, Sandiego, tomtomtoma, tuberatanka ()
Rozuměla jsem. Nacházela jsem symboly, byla mi velmi příjemná nálada filmu, tedy jeho poetické zpracování, herecky taky nemám slov a dokonce ta zmiňovaná roztříštěnost měla svůj smysl. Nakonec se vše spojilo v jeden logický celek. Pokud Slnko v sieti odstartovalo "Novou vlnu" , tedy bylo prvním filmem této řady, pak velká úcta. Ovšem musím hodnotit tak jak hodnotím, protože z uvedené série zatím nejvýše u mne stojí Černý Petr. Tentokrát mne to moc neoslovilo... ()
Dnešní optikou hodně slušná hipsterovinka, která malebně kontrastním způsobem sleduje jednoho hubeného hatera s foťákem, jeho skoro holku co jí už bylo patnáct a rodiny utápějící se ve spirálách nezájmu a bolesti. Nejlepší na tom všem je ono kutání lásky z míst, do kterých bychom se normálně nedostali. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (19)
- Kameraman Stanislav Szomolányi použil ako prvý tzv. dlhú optiku v hranom filme aj preto, lebo neprofesionálni herci sa cítili nesvoji pri prudkom svietení. (Raccoon.city)
- Prvý film v dejinách slovenskej kinematografie, ktorý prináša tému prirodzeného hodnotového aj spoločenského porovnania prostredia mesta a vidieka. (Raccoon.city)
- Prvý tajomník ÚV KSS Karol Bacílek údajne identifikoval v slepote matky politický symbol o slepote strany, zatmenie slnka si vysvetľoval ako súmrak komunizmu a čln na suchu vraj predstavoval vtedajší stav socializmu, a preto nebolo uvedenie filmu do kín vôbec jednoduché. (Raccoon.city)
Reklama