Obsahy(1)
Trvalo celých šest let, než Nine inch nails vydali po The Fragile další regulérní album jménem With teeth. Jemu o dva měsíce předcházela ochutnávka v podobě singlu THE HAND THAT FEEDS, a to i na DVD, kde se kromě původní skladby a jejího „Straight mixu” objevil videoklip režírovaný dlouholetým spolupracovníkem kapely Robem Sheridanem. (J.Connor)
(viac)Recenzie (9)
Můj nejoblíbenější song od NIN. Takže song za 5 hvězd a klip zhruba za 4 hvězdy = 90 %. ()
Ke shlédnutí zde https://www.youtube.com/watch?v=xwhBRJStz7w ()
Pořád jsou to Nine Inch Nails a tedy 5 hvězd čistě zásluhou hudby, tentokrát ale slabších. Ostatní videa kapely měla vždycky nějakou bonusovou "myšlenku" a THTF má pouze stylizaci a kamerové pohyby. Škoda, že tenkrát ještě Reznora nenapadlo (ani nemohlo) použít morphing Bush/McCain, jako na některých koncertech LITS tour (viz http://www.youtube.com/watch?v=yqOCpvCb1cI ). P.S.: Mohl by se tady objevit Closer, nejlepší videoklip ever since ever. ()
NIN jsem začal poslouchat zhruba v době Perfect drug, takže mi trvalo tak akorát do vydání Fragile, než jsem stihl všechno a především kolosální Downward spiral vstřebat. Ovšem potom to bylo zatraceně dlouhé čekání, nejen, že se NIN obloukem vyhýbali ČR, nebylo ani možné v preYoutube době se na ně někde live reprodukovaně podívat, což zlomilo až ATCHB na VHS. Hand that feeds jsem viděl poprvé v Paskvilu a jak už to tak bývá docenil jsem jej až zpětně, stejně jako celé With teeth album. Je jasné, že už se jedná o jakési post-klasické NIN, ale ustrnutí od pionýra Reznora tenkrát čekati těžko. Zvukově se to celé přiklání ke klasické rockové kapele, patrný je třeba vliv úderné 60´s vypalovačky od Kinks You really got me, samozřejmě ve značně zmutované a nařvané podobě. Ideově to však zůstává v základech, hluk a výbušnost se mísí s jemností a popovou chytlavostí. Design Roba Sheridana je obecně výborný, snadno čitelné, minimalistické, působivé. V tomto případě kapelu snímá ve zkušebně (celkem tradičně - viz Gave up, March of the pigs), místo ošoupaných feťáků s mastnými chrouny tu však máme partičku hošíků s patkami v padnoucích černých hadrech, tenkrát netucha, že během pár let takhle bude vypadat každá druhá kapela. S postupujícím časem klipu začíná Sheridan nenásilně pixelovat obraz, čímž evokuje cyberpunkovou náladu, kterou NIN po roce 2005 šířili. Politické poselství skladby je nasnadě, ale pořád doufám, že Trent je poněkud rafinovanější, ve své době ovšem velmi padnoucí a zřejmě i kvůli tomu se jednalo v USA o nejúspěšnější singl od NIN. ()
The Hand That Feeds je jeden z mých nejoblíbenějších klipů NIN a to i přesto, že jejich hudbu z tohoto období považuju oproti těm předchozím za trochu slabší. Do modra laděné, trhavé záběry, dynamická hudba a charisma Trenta Reznora jsou zdánlivě vše, co si lze přát. Chybí mi v tom ovšem dekadence, na kterou jsem zvyklá z jiných klipů (Closer, Help Me I'm in Hell,..). ()
Galéria (2)
Reklama