Čierny chlieb

Mnoho zajímavých témat, ale skoro nic není pořádně dramaticky rozvinuto do uspokojivého výsledku, vedlejší postavy se rojí jedna za druhou, ale co z toho, když žádná z nich nemá dostatečný prostor, film jsem si bohužel (protože je na co se dívat a herci jsou dobře vybraní) spíše pročekal, než prožil (16.02.2011)

Temný vidiecky triler sa rozbehne naozaj zostra: brutálnou scénou zavraždenia maskovaným vrahom, ktorého identita je síce zrejmá od začiatku, ale Villaronga ju predsa zahmieva démona Pitorliua, ktorý sa ponad nasledujúcimi udalosťami znáša ako prízrak pochmúrnej atmosféry povojnového Španielska. V mozaike osudov rodín porazenej strany v občianskej vojne nie je núdza ani o ďalšie drsné scény: kastrácia homosexuála, odpratávanie mŕtvych z garoty atď. Sú o to drsnejšie, lebo ich vnímame detskými očami, Ale nie sú natoľko exponované a početné ako napríklad v predchádzajúcom Villarongovom filme Tras el Cristal (1987). Tentoraz sa režisér zameriava viacej na psychológiu dospievania a vytriezvenia z ideálov. Spáchaný zločin je nekompromisne analyzovaný asi 12 ročným hrdinom, ktorý odmieta ospravedlnenia a výhovorky matky a postupne demýtizuje svoj vzor, zmení pohľad na otca. Pa negre ponúka zaujímavý príbeh a prekvapivé rozuzlenie. Som rád, že som narazil na tento film - dostal som viac než som čakal. (19.11.2011)

Niekde som sa počas filmu stratila a keď som sa chcela opäť nájsť, začala som strácať záujem o to, o čo vo filme išlo. A stále mi to nie je úplne jasné. Je mi sympatický španielsky naturalizmus, čo ale neznamená, že sa mi naň aj vždy príjemne pozerá (hneď úvod s koňom). Dej sa mi zdal trochu prekombinovaný a naznačené veci na mňa nakoniec nezapôsobili, ako by som možno chcela/čakala. Už sa v tomto komente motám ako sa motal film. Potešil ma faunovský Sergi López aj ten mladý chalan, ktorému hlavný hrdina nosil jedlo, pochmúrne interiéry a zanedbané a rozbité budovy a izby. A ešte temnejšie vyznenie filmu, oni to tí Španieli vedia dobre robiť. (Medzinárodný filmový festival Bratislava 2012 - 9.11.2012, Lumiere) (10.11.2012)

Každého člověka formuje prostředí, ve kterém se denně pohybuje a žije. Mám ráda filmy, kde je příběh viděn očima malého dítěte, protože mi to dává jedinečnou možnost se nad vším tím okolo sebe pořádně zamyslet. Děti prostě tenhle svět vidí jinak než my dospělí, i když se kolikrát stane, že nějakou shodou osudových okolností příjdou o své iluze. Tenhle španělský film mě hodně překvapil, proto dávám pět hvězd, které si zaslouží po právu. (06.10.2011)

Líbilo se mi to, to rozhodně, i když mně to přišlo místy trošku nepřehledné, přesto zase jeden zajímavý film s nádhernými ukázkami tehdejšího Katalánska a jedním příběhem dospívajícího chlapce, který je nucen vstoupit do světa dospělých, kde často vládne lež a přetvářka. Lepší 3 hvězdy hlavně s přihlédnutím k výkonu malého Francesca Colomera. (13.07.2014)