Čierny chlieb

Opravdu hodně tmavý syrový chléb. Svět dětskýma očima, ale tentokráte trochu jinak. Obyčejně totiž tvůrce sáhne k této formě vyprávění, když se chce na určitý, obvykle traumatizující dějinný úsek podívat smířlivěji či když chce podat divácky snesitelnější zprávu o velmi drsné době. Příběh vypravovaný z perspektivy dítěte je vlastně umělecký eufemismus, tentokráte je to ovšem jinak. Španělský režisér Agustí Villaronga naservíroval divákům až naturalisticky laděný příběh a svého diváka opravdu nešetří, byť je ona nesmírná míra násilí a podprahového zla explicitně obsažena většinou ne ve vrstvě obrazu, ale pouze ve vrstvě verbální, rozpuštěna do pásma postav. Silně rurální ukotvení a nezvyklý dějinný pesimismus staví tak Tmavý chléb po bok takovým legendárním filmům, jako je třeba Plechový bubínek. I tam je svět nazíraný nedospělýma očima vcelku nehostinné místo pro nerušený dětský život. Agustí Villaronga ale narozdíl od Volkera Schlöndorffa nepoužívá téměř žádnou míru stylizace a poetizace svého vypravování, naopak se snaží otevírat všechny bolestivé rány španělské minulosti a misí přitom hned několik rovin - politickou (fašistický režim, popravy coby justiční vraždy, role starosty, angažování otce hlavního dětského hrdiny...), katolickou (kněz odmítne udělat mši čerstvě popravenému), systémovou (učitel pohlavně zneužívá své žačky), sociologickou (zdegenerovaná vesnická společnost, obecně zdroj pozitivních hodnot národa, mírou explicitního násilí sama v sobě nosí fašismus, což může opisovat premisu, že každý člověk si v sobě nosí svého malého fašistu, záleží jen na okolnostech, dostane-li příležitost...) a nakonec osobní (odmítnutí hodnotového vzorce rodičů coby výsostné volní jednání hlavního hrdiny, motiv útěku...). Vzdáleně mi tenhle film připomněl Henekeho podprahovou Bílou stuhu, to postupné rozkrývání přítomnosti zla a generační revolta, vesnický život z perspektivy dětí... Silný film... ,,Tmavý chléb a červený cukr... Chléb bez duše a cti. Mrtvý..." (18.01.2012)

Přirovnání k Faunovu labyrintu je oprávněné jen částečně, což je ostatně největší slabinou filmu, který je zbytečně doslovný, tam kde by mohl ponechat místo fantasknějšímu alternativnímu vysvětlení. Černý chléb je spíš příběhem o těžkém dospívání v obtížné době. Jak hlavní hrdina odkrývá tajemství minulosti své rodiny a své vesnice (mužská kastrace v přímým přenosu je docela silný kafe), stává se možnost pochopení toho, kdo co udělal, trochu nepřehlednou, ale emocionální sílu to má. Mýtus, který je dominantním motivem v první půlce filmu, pak ustupuje racionalizaci minulosti, což je vlastně docela pěknou metaforou pro psychickou proměnu hlavního hrdiny z dítěte k mladému muži. (02.08.2014)

,,...TMAVÝ CHLÉB A ČERVENÝ CUKR, ... PŘÍDĚLOVÁ KNÍŽKA A STÁNÍ VE FRONTĚ. TO JEDINÉ JSTE NÁM DALI. CHLÉB BEZ DUŠE A CTI. MRTVÝ ... JAKO MY VŠICHNI. KVŮLI TÉ ZPROPADENÉ VÁLCE, KTERÁ NÁS ZABIJE VŠECHNY“....... /// Andreui je normální (statečnej) kluk. Občas strká nos kam nemá a neustále se kolem něj dějí věci, kterým ještě nemůže rozumět. Dětská představivost v zajetí nemravných hříchů (proti přírodě), politiky, chudoby, strašidla ,,Pitorliui“, ale hlavně tíživý situace, ve který se ocitla ,,jeho“ rodina. MÍT SE DOBŘE by měla bejt jediná povinnost dětí, ale on nesmí zklamat a brzy bude stát před důležitým rozhodnutím, který nepatří do dětskýho světa.... Film se snaží toho říct tak moc, ale místy to nefunguje. Nekouká se na to špatně, to ne, je to skvělá filmařina, ale přestože je tu tolik dramatických situací, tak mě to nedokázalo ,,emočně“ uspokojit. (Ale třeba Španělé budou mít stejnej problém u Lidic) 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět drsnou vraždu koně. 2.) Vidět (drsnou) vraždu koně mi nestačí, chci vidět vykleštění (chlapa). 3.) Potřebuji se znovu ujistit, že poctivou prací se maximálně udřu k smrti. 4.) Thx za titule ,,Tygroid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.10.2011)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby Celosvetovo $3,783,000▐ z filmu sála poctivá dobová atmosféra odohrávajúca sa v období 40.rokov minulého storočia. Ponúknutí príbeh nás hneď na začiatok preberie drsným masakrom na úpätí hôr, v tej chvíli divák čaká čo drsnejšie môže ešte prísť, pokiaľ to bude pokračovať v nastolenom trende, nuž netrvá dlho a film sa hneď po týchto drsných udalostiach premenil na komornejšiu drámu, kde sa pyká za chyby z minulosti, kvôli ktorým nakoniec najviac trpí mladý chlapec Andreu, ktorému sa rozpadne rodina aj celý život. Dejovo zaujímavé ale postupne film stráca nejaký ten silnejší moment prekvapenia a v konečnom výsledku ne-odrovná zmysli ako by mal. /videl v kine: 55%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) (15.09.2015)

Niekde som sa počas filmu stratila a keď som sa chcela opäť nájsť, začala som strácať záujem o to, o čo vo filme išlo. A stále mi to nie je úplne jasné. Je mi sympatický španielsky naturalizmus, čo ale neznamená, že sa mi naň aj vždy príjemne pozerá (hneď úvod s koňom). Dej sa mi zdal trochu prekombinovaný a naznačené veci na mňa nakoniec nezapôsobili, ako by som možno chcela/čakala. Už sa v tomto komente motám ako sa motal film. Potešil ma faunovský Sergi López aj ten mladý chalan, ktorému hlavný hrdina nosil jedlo, pochmúrne interiéry a zanedbané a rozbité budovy a izby. A ešte temnejšie vyznenie filmu, oni to tí Španieli vedia dobre robiť. (Medzinárodný filmový festival Bratislava 2012 - 9.11.2012, Lumiere) (10.11.2012)