Vlk z Wall Street

Nějak podvědomě jsem se tomuhle snímku dlouho bránila, nicméně nebylo zbytí a spadla jsem do toho taky. Ale spadla jsem do totálního bordelu doslova a do písmene. Scorsese má na to, aby z takového námětu vykřesal daleko stravitelnější polívčičku než tu, kterou mi tady předložil. Leonardo zářil, to je nezvratný fakt, ale on by zářil i v jiném provedení, takže to bude opravdu asi touhle zvláštní trojkou Terenceho, Jordana a Martina. Néé, nuda to není, ale vidět to znova nemusím namátkou oproti skvělému Prokletému ostrovu. (06.11.2015)

Jordan Belfort je antihrdinou, který se řadí vedle takových es jako Jurij Orlov z Lord of War. Jenže zatímco Jurij je vlastně pořád člověk, k němuž lze cítit alespoň drobné pochopení, Belfort je hajzl. Je inteligentní, má nadhled, životní postřehy, smysl pro humor, ale je hajzl. Tak jako v Básnících označil Kendy jednoho pracháče za dojiče socialismu, je Belfort dojičem kapitalismu, a to na drogách. Jeho životní náplní je vydělat. Jakkoli. Přesvědčit kohokoli, od chlápka na podpoře po milionáře, že si mají koupit akcie jakési pidifirmičky, o které vlastně ani sám makléř neví vůbec nic. Většina z makléřů jsou ostatně osoby naprosto primitivní, vědí vše o hovnu nebo hovno o všem, na tom ale nezáleží. Jak se dozvíme hned v začátku, to jak celý tenhle akciový trh funguje, je úplně jedno. Akcie se musí zkrátka točit, protože provize za prodej je to jediné, na čem záleží. Ukecat, nakecat, ojet, najet (na další prášky). Jde o profit, i když za nic. Nic se nevyrobí, žádná hodnota se nevytvoří, jen peníze mění majitele. Peníze, to jsou auta, jídlo, jachty, drogy. A to nejdůležitější. Ženský. Ženský s váma kamaráděj, když máte peníze, bez ohledu na to, že proti vašemu charakteru je černé uhlí bílé jako sníh a vypadáte třeba jako Jonah Hill. Bez výjimky všechny ženský jsou v tom filmu kurvy, s prstenem nebo bez. Nechat se vydržovat, dokud manžel má, i když klátí všechno co potká. Ale když jde nakonec do háje a vykazuje alespoň nepatrné známky zlepšení, to je pravý čas opustit potápějící se loď. A stejně tak dřívější přátelé. Pod hrozbou trestu nakonec všichni povolí, i když se tváří, jak té FBI neřeknou ani slovo. Zase tak moc se ale neděje, vždyť to by museli pozavírat celou Wall Street, tak se rozdá pár symbolických trestů, hrdina dne agent Denham (jediná skutečně sympatická osoba na plátně) dostane za odměnu diplom a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Vtipné, chytře napsané, skvěle zahrané. ale to je nošení peněz na Wall Street. P. S. Tento film učinil pro Klub rváčů více, než film Klub rváčů... (06.02.2014)

,,BYLO TO OBSCÉNNÍ. V NORMÁLNÍM SVĚTĚ. ALE KDO BY CHTĚL ŽÍT TAM?…“ /// Wall Street, kus země, jejíž tvory drží při životě kokain a děvky, páč jedině provětranej rozkrok – ale vždyť víte… Film jako chlapskej sen – bejt pánem Vesmíru (nebo jen doblblej hromadou prachů). Báchorka, po který puberťáci začnou toužit hulit péro frajerům, jako je Gekko. A holky? Jestli už to nedělaj… Každopádně role pro Capria jako vyšitá! A morálka? Serte na to, je to JEN film. Pohádka (pro muže) s nešťastným koncem. (nebo se šťastným? kurva já už tomu světu fakt nerozumím!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Memoáry ,,The Wolf of Wall Street“ a ,,Catching the Wolf of Wall Street“, který sepsal Jordan Belfourt, jsem nečetl. 2.) Beru Quaaludes, Adderall, Xanax, kokain, morfium… a hledám, která práce by mi mohla vyhovovat. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.02.2014)

Strhující bohoslužba za kapitalismus, nesmírně komplexní freska, a přitom originální, živelné a překvapující drama, které místy sbíhá k čisté komedii. Nejlepší Scorsese od Casina - v takový majstrštyk jsem po uslintaném Hugovi ani v nejmenším nedoufal. A DiCaprio je tu neskutečný a jen potvrzuje svou výjimečnost. (21.12.2013)

Nesporně nadprůměrné dílo nesené především mimořádným di Capriovým výkonem v hlavní úloze si vynucuje srovnání se sice ne dokonalým, ale mravně a hodnotově zakotveným dílem Costy Gavrase KAPITÁL. Oba týmy se shodnou v jednom: že americký kapitalismus předhání ten evropský mírou bezohlednosti a sebestřednosti zaměňované za individuální svobodu. U Gavrase alespoň vytušíme, kolik slušných lidí toto defraudantství ve velkém přivedlo na mizinu a doslova si můžeme sáhnout na kulturní vyprázdněnost jeho vyhraněného nositele (Masaryk by řekl kulturní chudobu); dohlédneme však i na ty, kteří jsou oproti hlavnímu hrdinovi věcnou alternativou, protože ještě nestačili rezignovat na slušnost a altruismus (nesobectví). U VLKA takovou oporu jen hledáme. A vadila-li u LINCOLNA délka, není zcela jasné, proč mnohem rozvleklejší a v poslední čtvrtině viditelně drhnoucí scénář VLKA přivádí většinu komentátorů naopak k nadšení. Neutrální pohled tu navíc vyznívá jako faktická podpora hlavního hrdiny, jakkoliv (chceme-li zůstat nezaujatými) umožňuje i alternativní názor na řádění firmy, která neměla nikdy vzniknout. Islandský státní bankrot, který během jednoho roku změnil díky bankovním spekulacím kvetoucí zem v synonymum krize a katastrofálního propadu, naznačuje, že scény VLKA, v nichž dominuje opojení penězi i ostatními drogami, psal - jak se kdysi velmi neobratně vyjadřovalo - sám život. (27.01.2014)