Poupata

Modelová socdráma ako vyšitá. Je tam kurva, je tam jej pasák, teda pardón striptérka, je tam gambler, ktorému nikdy nič nepadlo (scenárista aspoň mohol občas skočiť pri prieskume do herne), je tam mladá naivka, ktorá sa nechá nabúchať, je tam zima, je tam byt, kde sa všetci nepomestia. A nič sa zo zásady nemôže zlepšiť, pretože by to na fesťákoch odsúdili ako gýč a takto si môžu niekde po premietaní v Japonsku hovoriť, že v tom Česku je to hrúza a je dobré, že sa na to globálne upozorňuje. Ale tento prístup nechcem iba zhadzovať, pretože úprimne verím, a som svedkom, že život sa dá veľmi ľahko pokaziť a kde nie je nejaká tá inteligenčná a emocionálna výbava, tam to proste lepšie nikdy nebude. Čiže je otázka, či sú mnohé dnešné filmy šablónovité preto, lebo sa to ľahšie píše, alebo preto, že život samotný obsahuje okrem nepredvídateľnosti občas aj určité schémy a pri niektorých indivíduách presne viete, ako dopadnú. (13.07.2017)

Něco se povedlo, něco ne, tak už to bývá. Když si přečtete synopse, možná se vám ani do toho chtít nebude. A právě proto mi tenhle film tak dlouho ležel "na skladě", než jsem se k němu jednoho příhodného večera odhodlal. Rozporuplně hodnocený snímek však není zklamáním, postavičky jsou tu sice vesměs tragické a jejich osudy ještě víc, filmařsky je to ale kvalitně odvedená práce. Kamera Vladimíra Smutného je mistrná, připomněla mi Sokurovovy Dny zatmění. Jedině snad postava přehrávajícího feťáčka Cyrila (Jiří Maryško) tam nesedí, a taky Jardův syn Honza (Josef Láska) má zatraceně nelogicky předepsanou roli, protože jeho milá striptérka (a zřejmě i callgirl) je až příliš vymyšlená/mystická. Aneta Krejčíková konečně odhodila úplně všechno, ovšem s Markétou Hrubešovou jí zatím srovnávat odmítám a počkáme si, až co z ní herecky vyroste. Milí jsou chudáci Vietnamci, a to focení před secvičnou na slet je dobrý nápad! Celkově slušné překvapení a v té špíně současné tuzemské tvorby palec nahoru. (15.08.2012)

Všecky ty pesimistický czech made fláky, který sem za poslední měsíc dohnal, aspoň někam vedly, někam se posunuly, postavy v nich ve finále nezůstaly na stejným psychickým anebo fyzickým místě. O Poupatech se ale nic z toho říci nedá, ten film končí v podstatě stejně, jako začal. Plesnivej byt, buranská rodinka a tři kýble sraček mezi tím jsou holt tentokrát málo, není komu držet palce. Vůbec. (18.04.2016)

Velmi, ale opravdu velmi realistické sociální drama, kterému uškodila jen, hlavně v druhé půli, scenáristická překombinovanost a pocit, že toho zmaru bylo možná už ale příliš. Jinak se tahle sonda ze dna tuzemské společnosti mimo velké metropole jeví jako přesný obraz sociálně vyloučené části populace. Klobouk dolů před režisérem Zdeňkem Jiráským, neboť jeho hraný celovečerní debut je dospělý a vyzrálý film... Napadá mne plno paralel, třeba s filmy Bohdana Slámy, který jde ovšem hlouběji a filmařsky je také trochu někde jinde, nebo třeba s polským filmem Sviňky, který je sice tematicky trochu o něčem jiném, ale vyzněním a atmosférou se oba snímky ani trochu neliší a jelikož vypráví o podobných společenských jevech ze sociálního dna celospolečenského systému, možná tu máme definován popis nějaké šířeji reflektované nálady a stavu společnosti v postkomunistických státech. Jakoby se v cyklech vracely fáze civilizačního vývoje, po vlně nadějí a optimismu (zvláště začátku) devadesátých let opět stagnace, deziluze, existenční problémy, nezaměstnanost, a zvláště u mladých opět pocit popsaný punkovým heslem ,,No future"... Silná je symbolika spartakiádních ,,poupat", tedy tehdejších cvičenek - dorostenek, které jsou dnes ve zralém věku a samy jsou již matkami dnešních ,,poupat", pro které ale není úniku a v predestinaci rodinou, prostředím a sociálním vyloučením skončí jednou stejně (neslavně) jako jejich matky...cyklus se uzavře... Naprosto depresivní (a ve své podstatě čistě naturalistický, myšleno v literární rovině toho pojmu) sociálně kritický film... (25.01.2012)

Nekompromisní sonda do naprosto reálného sociálního úpadku, který v Česku začal někdy v polovině 90tých let. Jen k tomu přidáme státem podporovaný, novodobý mor, v podobě blikajících strojů na rychle (ne)vydělané peníze. Opravdu zoufalé osudy rodiny Hrdinových, se zde postupně rozvíjejí. Krásné sny a představy končí dřív než začnou a realita je prostě neúprosná. Dítě se vyvíjí, láska stojí peníze a v ruce zbývá poslední tisícovka. A k tomu všemu vánoce za dveřmi. Těžké drama, které není nijak zkaženo. Žádný primitivní postsynchronní dabing ala Štaindler v Perníkový věži, žádné umělé přitroublé dialogy z prostředí huličů a vůbec celá režisérská práce je vynikající. Po Bohdanu Slámovi tady máme Zděnka Jiráského, který nás tímto snímkem rozhodně láká na svůj další počin. I břitký humor podtrhuje kvalitu snímku. Výborné němé scény s perfektní kamerou. (20.06.2012)