Poupata

Něco se povedlo, něco ne, tak už to bývá. Když si přečtete synopse, možná se vám ani do toho chtít nebude. A právě proto mi tenhle film tak dlouho ležel "na skladě", než jsem se k němu jednoho příhodného večera odhodlal. Rozporuplně hodnocený snímek však není zklamáním, postavičky jsou tu sice vesměs tragické a jejich osudy ještě víc, filmařsky je to ale kvalitně odvedená práce. Kamera Vladimíra Smutného je mistrná, připomněla mi Sokurovovy Dny zatmění. Jedině snad postava přehrávajícího feťáčka Cyrila (Jiří Maryško) tam nesedí, a taky Jardův syn Honza (Josef Láska) má zatraceně nelogicky předepsanou roli, protože jeho milá striptérka (a zřejmě i callgirl) je až příliš vymyšlená/mystická. Aneta Krejčíková konečně odhodila úplně všechno, ovšem s Markétou Hrubešovou jí zatím srovnávat odmítám a počkáme si, až co z ní herecky vyroste. Milí jsou chudáci Vietnamci, a to focení před secvičnou na slet je dobrý nápad! Celkově slušné překvapení a v té špíně současné tuzemské tvorby palec nahoru. (15.08.2012)

Silný příběh rozkladu rodiny, osobnosti, společnosti.. Strašně cenný film v tom smyslu, že zachycuje jakousi odvrácenou stranu české společnosti. Příběhy lidí, které potkáváme v nádražních bufetech, hernách a mnohdy děláme, že je nevidíme.. že se nás to netýká. Na české poměru neskutečně vážný film, ve kterém se nepohybuje ani jedna komická postavička. Dokonale zvolené exteriéry promrzlého, špinavého, nepřátelského industriálního prostředí. Zdeněk Jiráský natočil film, na který jen tak nezapomenu. (20.10.2014)

S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70% (07.12.2011)

Zhlédnuto náhodou v telce. Většina herců je velmi dobrých (obzvláště Vladimír Javorský je naprosto fantastický), rovněž kamera je velmi podařená. Jako celek mě to ale moc neoslovilo, protože mi to přišlo až přehnaně temné a bezvýchodné - té deprese je tam zkrátka tolik, až je to jednotvárné, a svým způsobem i odtržené od reality, jakkoli se to snaží realisticky působit. Nevěrohodně nepůsobí jen (některé) postavy a děj, ale například i závěrečný ohňostroj, u něhož lze mít důvodné pochybnosti, zda je reálné, aby rachejtle uložené v hořícím autě vytvořily na nebi tak efektní ohňostroj. Za mě tedy spíše dojem nepříliš vydařeného filmu, byť jsem ho zhlédl celkem ze zájmem - především díky své náklonnosti k Marice Šoposké, pardon, teď už vlastně Čechákové :) (14.07.2017)

Syrově depresivní drama, z kterého zamrazí, ovšem které jako jeden z mála filmů poslední doby působí uvěřitelně a drsná atmosféra industriálního města baví vizuálně i příběhem. Stereotypní dny šedivého nádraží, špinavých vlaků a nuda stále stejných lidí žijících v okolí, jimž prostředí nenabízí lepší zábavu než trávu, alkohol, sex, automaty a jeden soubor nadšených cvičenek. Tahle chladná frustrace se s nesnesytelnou jednoduchostí zaryje pod nehty, ovšem z filmového hlediska možná mile zahřeje na duši. (01.07.2012)