Jak funguje vesmír

Možno si vravíte, čo to ten hviezdny prach je. Pravda je taká, že hviezdnym prachom ste vy sami. Každý atóm vášho tela totiž vznikol v búrlivom jadre hviezdy. Atómy z vašej ľavej ruky možno pochádzajú z inej hviezdy ako atómy z tej pravej, ale v podstate ste dieťaťom hviezd. Vaše telo tvorí uhlík, kyslík, v krvi vám prúdi železo. Všetky tieto prvky museli kedysi dávno vzniknúť pri explózii hviezd. Iný spôsob neexistuje :) (30.03.2011)

"Eternity is really long time especially near the end." Pětipodlažní foťák aka detektor byl fascinující. To, že vesmír vznikl z ničeho je samozřejmě fascinující samo o sobě - Tečka pure energy se během miliontiny miliontiny miliontiny miliontiny vteřiny rozrostla do nezměrné velikosti. Nebo že není nic rychlejší než rychlost světla, ale ono to vlastně bylo nic. JInak slovo miliarda bylo velmi oblíbené a stále dokola vyslovované, stejně jako všechno ostatní tam bylo řečeno nejmíň 20x a pokaždý s jiným tónem vzrušení/nadšení/objevejí. Tento seriál je opravdu udělán přímo pro úplné debily, aby to asi pochopily i děti v mateřské školce. Opět viděn jen 1. díl na AFO 2014. "My jsme vlastně zbytek mezi zápasem hmoty a antihmoty." Aneb je hezké vědět, že jsme zbytek:) (14.05.2014)

Můžu hodnotit dokument po shlédnutí "zatím" několika dílů? Jsem unešen, nadšen z brilatnosti tohoto počinu. Na 100% perfektně odvedená práce. Jednotlivé díly jsou nabušené informacemi a dokonale vizuálně zpracovány. Čísla udávaná v každé epizodě jsou pro "normálního smrtelníka" absolutně nepředstavitelná. Fascinující obrázky vesmíru a snaha odvyprávět jak vesmír funguje ve všech souvislostech, řadí tento výjmečný projekt na samotný vrchol mého pomyslného žebříčku. Bravo. Žádný dokument mě takto nepohltil. 100% (26.09.2011)

Nechápem, prečo sa jedná o takto veľmi “zabudnutý“ seriál. Je úplne jedno ktorou časťou seriálu začnete, lebo v každej sa rozpráva o inom. Mňa na prvý pohľad zaujala počítačová grafika. Bola tak názorne jednoduchá, ale pritom tak dejovo prispôsobená, že by som si asi len ťažko vedel predstaviť Slnko, ako pred skonaním svojho života pohltí zem. Ale aby ste si nemysleli, že je všetko v tomto seriáli počítačové. Nájdete tam princípy strojov, ktoré napodobňujú vesmír u nás na zemi. Ako príklad spomeniem tokamak, alebo simulátor magnetického poľa zeme s tekutým jadrom. Všetko to je vysvetlené spôsobom, ktorý podľa mňa pochopí každý. V každom diely Vás nútia rozmýšľať nad našou existenciou a aká veľká súhra náhod stvorila našu Zem. Po prebratí všetkých týchto myšlienok som sa rozhodol nasledovne: HUDBA:7/10 * ORIGINALITA:8/10 * LOGICKOSŤ:10/10 * DEJ:10/10 * EFEKTY:9/10 (30.04.2011)

Nemohu si pomoci a nesrovnávat s klasickým Saganovým dílem Cosmos, ke kterému se toto dílo hlásí zcela otevřeně už první větou v prvních 4 sekundách prvního dílu. Bohužel, zatímco Cosmos je nadčasový, a i když jsou některá fakta velmi mírně zastaralá, celkový obrázek, koncepce, poselství je svěží i po 33 letech -- How the Universe Works je nechutně poplatný době, ve špatném slova smyslu. Řídí se koncepcí, že divákovi je potřeba se podbízet, klesnout na nejnižší možnou rovinu inteligence, podávat úplně vše, i nejbanálnější fakta, dryáčnickým tónem. Snaží se ohromovat úplně vším: Hudbou, která neustále, celou dobu, je v poloze vyhroceného finále epické sci-fi bitvy ve vesmíru (fakt to otravuje). Strašlivě kýčovitými rendery obrázků vesmíru. Vědci si hladí ego každým slovem a umlacují diváky číslovkami, vypravěč profesionálním tónem vykřikuje fráze. A přitom vše klouže po povrchu. Příklad: (2. díl, o černých dírách): Their power comes from one of the primary forces in nature: gravity. Pak tam vystoupí vědec a řekne: The fundamental principle of the gravity is: It sucks. No dopr... Nahraďte si slovo gravity slovem God a je to úplně stejné zaklínadlo bez obsahu. Přitom podstatu gravitace (tedy zakřivení prostoru) znázorňuje screensaver, co u toho jede, ale nikdo se nezmíní. Ale hlavně, že "sucks". Celým dílem se line zásadní poučka žurnalismu, tedy že zprávy neexistují, existují jen špatné zprávy. Když se tedy něco ilustruje, tak zásadně na kosmických katastrofách, kdy do sebe mlátí planety pod různými záminkami, kterými nás vědci ohromují. Ach jo. Ještě k Saganovi: Zde se vše tvrdí jako nezvratné dogma a osobní zásluha přednášejícího. Sagan, poměrně narcistický, měl v sobě zde chybějící pokoru -- když uváděl spekulaci nebo domněnku, neopomněl dodat: Well, maybe.... Miss you, Carl. (28.08.2013)