Pán Popper a jeho tučniaky

Jimi Jimi ty se mi začínáš poslední dobou hodně líbit tvé začátky byly o uřvanosti a grymasach které aspoň mně vůbec nebavily a poslední dobou z tebe záři pohodový komik který to v žádných směrech nepřehání i když tě banda tučnáku přelstila a přehrála tak jsem se náramně bavil povedená komedie, parádně jsem se zasmál to v žádném případě nechybělo. I když stárneš si poslední dobou v mých očích dobrý.Konec úžasný. (01.07.2011)

Tucnaci pana Posera jsou rodinna komedie, coz vicemene rika vse. Lehce moralizujici pribeh o tom, jak se fotrik polepsi a zacne se vic zajimat o deti (svoje, ne v parku s pytlikem bonbonu) a samozrejme nechybi roztomily zviratka. Ty tu jsou tentokrat v podani bandy sympatickejch tucnaku, ktery mi prisly silne digitalni a pritom je v zaverecnejch titulcich kec, ze nebylo zadne zvire zraneno, tak nevim. Carrey je sice sympatak a vlastne nesleze ze zaberu, ale nedostal moc prilezitost pro nejaky extremni saskovani. Coz je skoda. Takle je to proste prumerna komedie s par fajn vtipkama, lehce otravnejma detma, ktera se da ale v pohode skouknout. Jen nechapu tu zalibu tvurcu v neustalym vyslovovani slov na p, to zacne bejt trapny behem dvou minut. (27.10.2011)

I napriek nedeľnému poobedňajšiemu načasovaniu na mňa grimasky pána Poppera a osudy jeho milých kamarátov nejako extra nezafungovali. Nápad bol fajn, tučniaky sú fakt rozkošné stvorenia, ale v kombinácii s príbehom, na ktorý sa nanášalo čoraz viac klišé, čo v závere vyústilo do grandiózneho happyend american klišé finále, Carrey a banda jeho kamošov na pobavenie nestačila. (09.01.2012)

Vždy mne fascinovala gumovost Jima Carreyho, přivítal bych začátek nového dne s úsměvem Carly Gugino, rodinná ponaučení zvládám bez větších problémů a potácející se grupa tučňáků mne nemůže urazit. Tentokrát se však tyto atributy smíchaly tak podivně, že jsem se nepříjemně ponudil a spontánně jsem začal provádět zběsilé výpočty slovních úloh na téma, kolik jsem viděl stejných filmů (bez tučňáků) s méně okoukanými tvářemi a lepším výsledkem. Rozhodně jich bylo víc, než těch slabších. (20.04.2012)

No prosím, a já si doteď myslel, že je vlastní Mario Lemieux.. Pozitiva: Černobílí nelétaví ptáci nemluví, kadí v přiměřeném množství a stárnoucí Jim už má na své osobité herectví "extrémně ohebné držky" ochablé mimické svalstvo. Negativa: Při pohledu na Jessicu Fletcher mě především napadá: "To je klišé, napsala". Proč je v rodinných komediích vlastní otec dětí VŽDY nakonec ten správný, ten nejlepší, ten co uzná, jaký byl mizera, zatímco nový přítel maminky je nežádoucí ťulpas, kterého ona i děti dříve, či později postaví na vedlejší kolej, protože po té hlavní přifrčel jejich náhle napravený tatínek? Snaha zachovat kolektivní sen romantické lásky v historii rodiny je zkrátka neutuchající, byť se už dávno stal jen prázdnou frází.. (14.08.2012)