Klíč k minulosti

Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. (06.10.2011)

Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. (12.09.2011)

O minulosti, přítomnosti i budoucnosti ... o mrtvých i živých ... o stínech na duši, které nelze vymazat ... o vzpomínkách, které nelze unést. Prostý příběh, který nevydírá ... jenom vypráví. Přesto - anebo právě proto - můžete jeho emoce vzít za své. I když … přece jenom si neodpustím drobnou poznámku: V zájmu pravdy může být někdy opodstatněné strkat nos do cizích záležitostí a přehrabovat se v cizích osudech. Přesto si nejsem až tak úplně jistá, že je to za všech okolností správné a očistné ... že to pokaždé přinese něco pozitivního ... že zrovna PRAVDA je přesně to, co všem zainteresovaným schází ke štěstí. VŽDYCKY musíte počítat i s tím, že někoho zraníte, že někomu těžce ublížíte. Měli byste si dobře rozmyslet, jestli dotyčná pravda za to opravdu stojí ... a v první řadě byste si měli odpovědět na otázku, jestli pomáháte druhým - nebo jestli se jenom snažíte uchlácholit vlastní svědomí. P.S.: To pochopitelně neplatí o pravdách, které svými rozměry přesahují čistě osobní rovinu. (27.01.2014)

(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. (18.10.2014)

Zdařilý počin, jehož příběhová linie ze 2. světové války je velmi atraktivní. Poutavá je také ta z roku 2009, ovšem méně zajímavá je již ta, v níž je Sarah dospělá. Neříkám, že by v těchto pasážích snímek nudil, ale je to rozhodně slabší část snímku. Herecké výkony potěší, film mne zaujal od samého začátku až do konce a nemám tedy problém dát 4*. Jediné, co mi občas mírně vadilo, bylo trochu nelogické chování postav... nebo ne vyloženě nelogické, ale těžko pochopitelné, kostrbaté, aby ve filmu bylo nějaké vzrušení a možnost příběh prodloužit, popř. když se tvůrci dostali do slepé uličky, využili tohoto nedostatku jako jakéhosi deus ex machina. (22.09.2014)