Klíč k minulosti

"Pravda leccos odhalí, ať chceš nebo ne." K filmům (ale i knihám) o holocaustu mám silný vztah, neboť jsou v něčem očistné... Zde je to celé pojato ve více časových rovinách, což mi přišlo zajímavé a nikterak me to netušilo. Zajímavé mi přišlo i téma vypořádání se s vlastní (i cizí) minulosti.Je logické, že kdyz se rozhodnete otevřit něčí 13. komnatu, můžete se setkat s temnými stíny minulosti, které ve Vás mohou vyvolat pochybnost, co "nám ta pravda vlastně přinesla". Závěr filmu však ukazuje, že tento proces je vskutku očistný. I proto jsem moc rad, že jsem tento film objevil a mohl shlédnout (22.01.2020)

Moc pěkný a přitom ne srdcervoucí příběh jedné rodiny v Paříži, kterou semlela válka. Frantíkům tleskám a mám snad jen jedinou výtku k závěru (to už asi bude můj problém, že bych ráda všechny dějové linky pěkně uzavřené), jinak klobouk dolů. Kristin Scott Thomas jsem věřila její novinářku, která zjistí, že příběh, o kterém má psát, se prolíná s tím jejím. Má svoje rodinné trable, ale oživlá minulost ji láká víc a do pátrání po holčičce Sarah se pouští bez přemýšlení. "udělali na Židy zátah a svezli je na jedno místo, odkud je později převáželi do pracovních táborů. Neexistuje ale jediná fotografie té události." - Jak to, Němci přece byli tak precizní, měli zdokumentováno všechno.." - to ale nebyli Němci.. byli to Francouzi." Aneb kde končí porozumění a nastupuje lhostejnost? Možná to trochu srdcervoucí bude, ale tak jako s citem. (11.07.2016)

Dvě roviny příběhů. Zajímavý koncept a emocionálně silný příběh. Jak už u podobných příběhů bývá zvykem, normální člověk ( myšleno všichni, kromě hololebkových kreatur s IQ shnilého banánu ) pocítí nechuť, zlost, mražení, prostě emoce. Jde o téma, které je ve své podstatě nevyčerpatelné a tak máme každý rok další a další příběh o tom či onom. Zatím to působí, a ani tady není víceméně co vytýkat. (26.11.2011)

Pomalé ale v mnoha směrech působivé drama o pátrání americké novinářky po minulosti rodinného domu, který patřil židovské rodině, která z něj byla vytlačena za druhé světové války. Kristin Scott Thomas byla výborná, ale příběh je až moc utahaný a nepřináší žádné překvapivé zvraty, které by diváka držely v napětí. (16.03.2014)

Dnes je výročí konce druhé světové války a ČT ART se rozhodla dát tento film. Neznaje ho, zprvu jsem měl dojem, že to nebyla nejvhodnější volba. Filmy o holocaustu jsou vždy strašné, ale pokud je násilí pácháno na dětech jde z toho na mne děs a smutek. Říkal jsem si proč ČT nenasadila třeba Tobruk, Nebeské jezdce, Tmavomodrý svět... Ale nakonec jsem musel uznat, že to nakonec byla dobrá volba. A bylo to hlavně pro ty dvě roviny příběhu. Pro tu současnou jdoucí do minulosti a také pro tu odehrávající se za těch hrozných let. Sám jsem před rokem podobně pátral po důstojníkovi RAF, který dávno všemi zapomenut objevil se v jednom vyprávění ze vzpomínek pamětníka. A na základě té kusé informace jsem postupně odhalil život dávno zapomenutého a statečného člověka. Každý díl skládačky, každá zmínka o něm mne nesmírně rozechvívala podobně jako Kristin. Já ale věděl, že pátrám po již zemřelém člověku. Kristin se pro tyto role hodí. Ona je taková důstojná a smutně krásná. Příběh Sáry je smutným příběhem. Příběhem jedné z milionů židovských rodin, do kterých jednoho dne vtrhla nacistická nenávist na jejímž konci stály mastně dýmající komíny krematorií koncentračních táborů... Na HOLOCAUST se nesmí zapomínat a je smutné, že zde na CSFD se najdou tací, kteří jej rozporují nebo kteří tu hlásí otevřenou nenávist k Židům. * * * * * (08.05.2016)