Obsahy(1)
Tragikomedie Václava Havla o odchodu jednoho a příchodu druhého politika k moci. Na konci května roku 2008 měla v pražském Divadle Archa světovou premiéru zatím poslední hra Václava Havla Odcházení. Byla očekávána s velikým zájmem a netrpělivostí. Hlavní role odcházejícího kancléře Riegera se zhostil Jan Tříska, text inscenoval jeden z nejvýznamnějších českých režisérů David Radok. Před vyprodaným hledištěm se zde Odcházení hrálo dva roky. Záznam České televize pak vznikl v závěru života inscenace, na dvou z několika posledních představení. Nejen pro fakt novosti textu Václava Havla, pro zájem divadel u nás i ve světě, ale také pro kvality pražské inscenace se z Odcházení stal fenomén první dekády českého divadla v novém století. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Hra sama není ničím průlomová ani nijak zvlášť originální, nejzajímavější je na ní díky tomu především to, jak si pohrává s citacemi a odkazy na Čechova a Shakespeara a jak do ní promítl dramatik své osobní zkušenosti z dob v nejvyšší politice. Jím čtené poznámky jsou na začátku zábavné, ale později víceméně ruší a brzdí tempo. Jsou však dobře napsané, tak chápu, že byly v inscenaci použity. Záznam inscenace trpí technickými nedostatky (zvuk!!!), vinou kterých část replik nezazněla tak, jak měla, a představení tím ztrácí. Zajímavá scénografie, snad jen ten umělý déšť byl svou doslovností zbytečný. Za nejpozoruhodnější považuji herecké výkony – hlavně Třískův a Řezáčův, ženské postavy se už zdaleka tak dobře nepovedly. Radokova režie je kongeniální textu, její rytmus, práce se světlem a hudbou jsou nepochybně na vysoké úrovni. Nejvíc na mne zapůsobil bezprostřední závěr - jediné místo inscenace, které mělo parametry "události". Hodnocení: 3,5 hvězdy. (Nemůžu se stále ubránit dojmu, že kdyby tuto hru nenapsal zrovna TEN dramatik, nebyl by kolem ní ani zdaleka takový humbuk a asi by měla i nižší hodnocení tady). ()
Mírně zrychlené divadelní hrátky aneb Jak se stát poradcem svého poradce. 1) Havel si v shakespearoidní parafrázi na Višňový sad zachovává svůj laskavý i břitký humor i nespornou intelektuální kapacitu, ale má to háček. Tomu intelektuálnímu tlachání chybí koule. Inu, chvílemi je cítit autorův věk i jakási únava životem, a to přes sebeironický nadhled, který je hře vlastní. 2) Autor v jednom ze vstupů do děje mluví o tom, že se chystá mírné zrychlení v další části. Opravdu k němu došlo, bohužel až po přestávce, kterou jsem jako divák poněkud zdrchaný únavně pronudělou první polovinou nutně potřeboval. 3) Hru jsem sledoval z televizního záznamu. Profesionální dojem z nastudování silně kazil nezvládnutý zvuk klapajících bot po dřevěné podlaze tvořící v některých chvílích dominantní vjem. 4) Jo a víte, co jsem pil na koktejlu u Molotova? ()
Čechovův Višňový sad prostupuje celou hru, kde vykácení sadu, rozparcelování a rozprodání pozemku na výstavbu chat je zaměněno za výstavbu nákupního centra. Vlezlý bulvární deník Fuj nahlíží do (ne)odcházení exkancléře Riegera. Čechovův Lopachin tady vystupuje jako kancléřův náměstek Klein a trochu připomíná nástupnictví a haštěření V. Klause. Výborná Zuzana Stivínová a Jan Tříska. ()
Drama, ať již absurdní, experimentální nebo jakéhokoliv jiného přívlastku, by mělo být podle mne především drama. Zde se však autor evidentně pitvá především sám v sobě, čemuž hojně napomáhají jeho osobní vstupy odkudsi z božských výšin, v nichž komentuje svůj těžký úděl v procesu vzniku téhle hry. Několik hezkých postřehů a myšlenek, (mnohokrát, až nemírně, opakovaných) a Jan Tříska. Bez těchto dvou by moc nezbylo. ()
Velmi mě rušil diletantsky nasnímaný zvuk, který celou dobu zněl, jak z plechové garáže! To byl takový problém dát hercům mikroporty? Jinak mne tahle hra nijak nedatchla. Tříska je samozřejmě vynikající, ale vše bylo příliš teatrální. Jsem zvědavý na filmovou adaptaci v Havlovo režii. Mám ale pocit, že hra je mimo současnou realitu a je málo nadčasová. ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize / Jana Vargová
Reklama