Bludičky

Film (1. část) se mi příliš nelíbí z těchto důvodů: 1. děj je v úvodu příliš roztříštěný, 2. v jednotlivých scénách se mi nelíbí hudba, lepší jsou scény kde nic nehraje, 3. režisérka si zpočátku vůbec nelámala hlavu s časem - chyby a nelogičnosti: auto s herci odjíždí za západu slunce, později ten den je světlo, odpoledne. Hlasatel na nádraží hlásí vlak ve 14.09, ale na hodinách je 15.25 (ostatně, má se sejít se sestrou na nádraží v Hostivici a přijede do Kladna). Zmrzlá holka čeká venku, když vedle je vytápěná hala nádraží. Dívka se opaluje na zahradě, později hlásí v televizi, že se blíží Vánoce a je najednou zima. V bytě matky svítí svíčkami, ale televize hraje. I když, některé situace jsou drsné, jak jinak, jedná se o dětský domov a problémové rodiny. Výborná je Simona Stašová, líbí se mi i Filip Cíl (jeho herecký projev). Druhý díl vcelku ušel, ale ve třetím, závěrečném se vrátily všechny nedostatky dílu prvního: neuvěřitelné lapsusy v čase, totální zmatek postavy Evy a motivace jejího chování, zmatené vztahy mezi sourozenci, chybějící důležité scény a naopak některé přebývající atd. Přestože to byl třídílný film, osudy nebyly dotaženy do konce a zůstal ve mě dojem série scén, které někdo poskládal do koláže, bez návaznosti a logických vztahů. Kdyby téma nebylo tak závažné, dal bych o hvězdu méně. (28.11.2010)

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Paní Pavlásková prostě točí divné filmy. Její hrdinové jsou takoví zvláštní lidi, kterejm jejich osobnosti moc nevěřím, celé story je dosti postavené na hlavu a smyslu to většinou moc nemívá. Její příběhy zavánějí telenovelou a plochostí, přesto se v nich objevují natolik silná místa, že film směřující do zatracení najednou jede jako na drátkách, aby za chvíli zase spadl do průměru. Bludičky úplně odpovídají výše uvedenému. Chvílemi úplně stupidní, pak silný moment perfektně zmáknutý. Hodnocení tedy hop nebo trop- já ze slabosti pro režisérku říkám "hop" ...75%. (30.05.2013)

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)