Bludičky

První díl: Autenticita by se dala krájet. Bludičky jsou zatím dost nepříjemným a hnusným filmem, takže splnily svůj účel. Prozatím nehodnotím, počkám si, až uvidím všechny díly, ale už teď můžu říct, že se mi to (ne)líbí. A o to zřejmě režisérce šlo… Jinak pochvala Filipu Cílovi a Janě Pidrmanové, své role (zatím) zvládají skvěle. Jsem opravdu zvědavý na další díly. Druhý díl: Kvalita se stále drží, herecké výkony čím dál lepší a jsem opravdu zvědavý na poslední díl. Zatím spokojenost. Třetí díl: Tak je za mnou závěrečný díl a můžu říct, že jsem vcelku spokojený. Prokreslené charaktery, skvělí herci a nezvyklá (místa až dokumentaristická) kamera, to vše Bludičky mají. K úplné spokojenosti mi chybí akorát nějaké to finální "doznění" (vlastně ze tří charakterů, které sledujeme, dojde k nějakému konci pouze jeden, další tak napůl a třetí se tak nějak vypaří). Škoda toho, mohlo to být za plný počet, takhle 80 % ovšem s tím, že tento TV počin je rozhodně jeden z těch lepších. Jana Pidrmanová je super herečka, mimochodem. (28.11.2010)

Paní Pavlásková prostě točí divné filmy. Její hrdinové jsou takoví zvláštní lidi, kterejm jejich osobnosti moc nevěřím, celé story je dosti postavené na hlavu a smyslu to většinou moc nemívá. Její příběhy zavánějí telenovelou a plochostí, přesto se v nich objevují natolik silná místa, že film směřující do zatracení najednou jede jako na drátkách, aby za chvíli zase spadl do průměru. Bludičky úplně odpovídají výše uvedenému. Chvílemi úplně stupidní, pak silný moment perfektně zmáknutý. Hodnocení tedy hop nebo trop- já ze slabosti pro režisérku říkám "hop" ...75%. (30.05.2013)

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)