Staré pověsti české

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)

Můj oblíbený uživatel flanker.27 označil tenhle film za národní povinnost, národní poklad a národní hrdost, jenže já povinnosti nemám v lásce a národovec jsem taky jenom vlažný, takže si opět všímám toho, co jsem popsal už v Trnkově Špalíčku. Je to solidní práce, která si zaslouží uznání, ale doba pokročila a animace vypadá už jinak. Mám z toho opravdu pocit takové té klasiky, která se stala pojmem sama o sobě, a dát jí pět hvězdiček je opravdu společenská povinnost, spíš než by to vyplývalo z okouzlení při sledování filmu. Celkový dojem. 65 %. (18.09.2011)

Jiří Trnka patří definitivně k té nejtenčí a nejcennější špičce ledovce talentovaných českých osobností a v tomhle snímku to svou zručnou animací, hrou s postavami, obrazem, loutkami a ostatními figurkami krásně dokazuje. Od jeho vzniku však uplynulo celých šest desítek let a dnes už diváci kromě vizuálních krás očekávají i děj, který v nich něco zanechá. Ten ovšem zrovna Trnkovo zpracování naší rádobyslavné historie nenabízí, historky jsou roztahané, upjaté a pokus o leitmotiv Čížka a jiných lidovek jen drásá nervy. Určitě stojí za zhlédnutí, ale kromě jedné z dalších výborných ručních animací nic moc nečekejte. (24.06.2012)

V dětství mě Lučan zároveň děsil a přitahoval (že by mysterium tremendum a mysterium fascinans?... no, nejspíš ne :)) . Vysoké hodnocení však dávám proto, že celý film je krásný a působivý. A tentokrát vůbec nevadí, že hrdinové jsou oživlá dřeva. Však to znáte: Jedenkrát sekerou ťali, dřevo promluvilo. (26.10.2010)

Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 (10.04.2008)