Osamělý válečník

Čínský rádoby epos o Guan Yunovi se zadrhl někde v půli cesty. Velkolepá výprava je zde cítit jen v náznacích a ani akční scény určitě nejsou to pravé ořechové. Donnie Yen mi více sedne do jiného typu filmu, kde místo zbraní používá své ruce a nohy, tady vypadá, jako by chtěl mít natáčení co nejrychleji za sebou a jediný, kdo mi výrazněji utkvěl v paměti byl Wen Jiang jako Cao Cao. Větší bitvy (hlavně na začátku) působí chaoticky a místy jsem měl problém se v jednotlivých scénách vyznat, vrcholem celého filmu je tak menší souboj v hájku, zahaleném mlhou. Co se nepovedlo v akčních pasážích se povedlo v těch dramatických, při kterých jsem neměl sebemenší problém, i když měl Guan yun chang scény, u kterých jsem se vyloženě nudil. Film velkou díru do světa neudělá a ani potenciální diváci na něj vzpomínat nebudou. Čistý průměr. (18.10.2011)

Další čínské válečné historické drama. Kolikáté už? Jo, jasně, Čína je poměrně velká země a její historie jistě nabízí spoustu podnětů k zfilmování, ale né všechny za to stojí. Generál Guan byl možná válečnou osobností, která už se s mečem narodila, ale jinak jeho životní příběh zeje prázdnotou. Akční scény v čele s Donnie Yenem mají náboj a naštěstí vyplňují prázdná místa, kterých je zde dostatek. 55% (12.06.2011)

Donnie Yen je Donnie Yen, i když je tohle jeden z nejslabších snímků, co jsem s ním viděl a celkově je to jedno velké "historické" aaa (jako citoslovce - výkřik z tý srandy tady) nemůžu jinak jak 5/10. Ta Love Story je úplně vedle jak ta jedle. Scénář psal asi sám Shakespeare, historický "podtón" a provedení hrdinů taky nic moc... no těch pár přemetů a bojového umění stojí za to. (17.07.2011)

Další ťamanské Mistrovství světa v plivání do xichtu fyzikálním zákonům. Pan Yen si s kamennou tváří opět od IPmana zlepšil osobák v počtu najednou zlikvidovaných rachitických tíňanů za minutu a předvedl více letecké akrobacie než na Dni NATO. Jelikož to ti rákosnici vydávají za téměř seriózní historické drama, usuzuji, že v roce 200 n.l. stála gravitace ještě docela za hovno, nebo měli ti kungfisté nějakou skvělou, časem ztracenou příručku, jak ji popírat. Pokud byste se chtěli alespoň v mezerách mezi desetimetrovými skoky a one-man likvidacemi tisícihlavých armád pokochat nějakým tím opičím, dvorním pletichařením, věřte, že během prvních deseti minut budete totálně v prdeli a nepoznáte rozdíl mezi Yan Liangem, Meng Tangem, Kong Xiuem, Cao Caem, Zhang Liaem, Qi Langem či snad dokonce samotným Bian Xiem!! Já si na začátku prostě stanovil, že nejhnusnější záporák je prostě Kong Xiu, pojmenoval jsem si tak každého rýžožrouta, co se sral do pana Yena a myslím, že jsem to celkem trefil a parádně se nudil. Nenechte se však odradit! Pokud zvládáte teorii chaosu a jste schopni rozeznat asiaty podle míry zažloutnutí pleti, třeba si to užijete! (14.07.2011)

Nejlepší byl asi ten Čau Čau, ostatní herci mi jaksi splynuli v bambusovém háji v jednoho univerzálního statistu. Nemám šajn, co kdo komu udělal, co proč se jak dělo, či jak co po sobě následovalo nebo se jinak odvíjelo. Bitky byly docela dobré, ačkoliv to občas vypadalo, jako když si moje malá hraje s loutkama. Lítaj vzduchem a mlátí o sebe, dokud jim neupadne ručička. Já nevím, Tygr a drak měl alespoň jakýsi nádech fantastična, toto je jen snímek pro úplně jiného diváka, než jsem já. (23.01.2015)