Národ snílků

Připadá mi, že se filmaři v poslední době rozpomněli na fakt, že vyprávění nemusí být jen lineární (ale postupují bohužel stále častěji podle jakéhosi prefabrikovaného formátu, který ze všeho nejvíc připomíná postupy How I met your mother). Přibývá (romantických) filmů, které experimentují s anticipací, retrospekcí, retardujícími komentáři vypravěče... Tady se ovšem experiment nezdařil. Inu, retrospektivně nahlížené klišé je stále klišé. Navíc tu forma naprosto uztloukla obsah.|| Koukám, že se tu Daydream nation hodně srovnává s Lynchovou tvorbou. Ta podobnost nicméně končí vraždou v přírodě a kouřícím komínem v pozadí. Napětí nulové. Emoce téměř nulové. (19.12.2011)

Hm... pár zajímavých myšlenek, ale toť vše. Kolikrát mě to tak nudilo, až jsem si některé scény musela "popohnat" (ač by mi to normálně bylo proti srsti, nicméně, nemohla jsem jinak), jelikož bych ten film ani nedokoukala. Vlastně jsem na to od začátku až do konce koukala jen kvůli Kat. Josh Lucas měl pár dost obstojných momentů, ovšem ve finále žádná velká sláva. Naopak alespoň malého překvápka se mi dostalo v podobě pěkné tvářičky Reece Thompsona. Carolinin otec si tam párkrát štěkne a ve finále zůstane nevyslyšen a já mám chuť na cupcakes a ledničku prázdnou. Sečteno podtrženo, fakt nechápu tak vysoké hodnocení. (03.11.2014)

Na jednu stranu veľmi pôsobivý autoportrét dospievajúceho dievčaťa, zmäteného z okolitého sveta, ktoré sa snaží nájsť tú správnu cestu tak, že si najskôr vyberie tu zlú. Vizuálne vyspelý film, ktorý vytvára melancholické prostredie v celom mestečku, v interiéroch domov, ktoré navštívime, v škole alebo v lese. Celé mestečko má vďaka tomu snový/neskutočný nádych, kde sa svetlo prediera cez hmlu a vodnú paru, ktorá každé ráno zahaľuje okolité lesy. Príbehy postavičiek majú nejaký veľký duševný defekt a s týmto defektom hľadajú šťastie. Je jedno či je to feťák, učiteľ, alebo vrah dievčat, ktorý sa po mestečku poneviera. S každého osudu cítiť bolesť, alebo aspoň nešťastie. Goldbach, dokázal na malom poli predostrieť pekné myšlienky a vďaka hercom, mohol pridať na uveriteľnosti a zaujímavosti. Nejedná sa o typický film, aj keď má typickú šablónu. Úprimne ani teraz presne neviem čo si mám o ňom myslieť aj keď pozitívne pocity prevládajú. Viem, že Kat Denningsová ako intelektuálka mi tu mierne liezla na nervy, ale všetci ostatný boli v pohode. Daydream Nation je film o dospievaní, bolesti, láske a strachu, ktorý je hlboko v nás zakorenený. Všetky zložky fungujú od humorných, po dramatické a aj vďaka tomu sa stáva Daydream Nation zaujímavým filmom, určený každému, kto ho objaví. (29.09.2011)

Romantika sa veru nekonala, no a dráma to bola taktiež dosť nevýrazná. Celkovo sa mi zdal celý ten príbeh dosť podivný a ani tá zápletka nebola nejaká oslnivá. Určite som od tohto filmu očakával viacej, a nielen príbeh posekaný do rôznych pasáží, ktoré boli prelínané akýmisi tajomnými vraždami. No a to som stále veril, že predsa len na konci sa niečo veľké stane, čo zmení celý môj pohľad na film. Stalo sa v závere toho naozaj veľa, ale žiadna z tých udalostí nebola tou vytúženou čerešničkou na torte. A čo sa posolstva týka? Hmmm, asi len to, že by človek nemal predčasne niekym pohŕdať - lebo náhodou by sa mohlo stať to, že medzi tým všetkým pohŕdaním zrazu zistíme, že sme sa do toho človeka zaľúbili... No na viac ako 2 hviezdičky to veru nebude, hoci Kat Dennings bola skvelá a taktiež treba pochváliť aj dobré hudobné kulisy. (09.08.2013)

Náctiletá melancholie s nádechem něčeho většího je zajímavě natočená a občas se vám začne dosti drát pod kůži. Dle mého si tu každý najde kus sám sebe (obzvláště ti se vzletnější fantazií). Ucelenému příběhu se vkusně doplňujícímu vedlejšími vložkami se toho ani moc vytknout nedá - v umě vytvořeném buranově se zajímavé postavy (nejenom ty hlavní) různě proplétají a jejich osud vygraduje ve výborně sestříhaném závěru. Právě živé charaktery a osudy většiny postav považuji za největší klad tohoto dosti náladového filmu. (27.12.2012)