Národ snílků

Připadá mi, že se filmaři v poslední době rozpomněli na fakt, že vyprávění nemusí být jen lineární (ale postupují bohužel stále častěji podle jakéhosi prefabrikovaného formátu, který ze všeho nejvíc připomíná postupy How I met your mother). Přibývá (romantických) filmů, které experimentují s anticipací, retrospekcí, retardujícími komentáři vypravěče... Tady se ovšem experiment nezdařil. Inu, retrospektivně nahlížené klišé je stále klišé. Navíc tu forma naprosto uztloukla obsah.|| Koukám, že se tu Daydream nation hodně srovnává s Lynchovou tvorbou. Ta podobnost nicméně končí vraždou v přírodě a kouřícím komínem v pozadí. Napětí nulové. Emoce téměř nulové. (19.12.2011)

Dramatické, vztahové, tmavé, depresivní, šílené, traumatické, zhulené. Tak toto je, prosím, velmi zvláštní, dalo by se říci, skoro klubovkový film. Již někdo to tu vystihl - "jako půjčené od Lynche", také mám takový pocit. To tajmeno v závěru bylo skoro hmatatelné, a musím se přiznat, že vraha jsem viděla v přebarveném blonďákovi, panu A (i když ten měl tedy taky problém). Prostředí perfektní, stejně jako hudba, která je v takových typech filmů pokaždé dobrá. Herecké výkony postačující, a pro mě opět skvělá představitelka hlavní role Kat Dennings. Film na klidný večer. ..teda bydlet v takovém městečku, tak taky hulím.. (01.06.2011)

Caroline (zajímavá Kat Denningsová) je svérázná puberťačka. Nejdřív sbalila svého učitele Barryho (bohužel fádní Josh Lucas) a pak se dala dohromady i se spolužákem Thurstonem (adekvátní Reece Thompson). Oba jsou do ní udělaní, takže to musí zákonitě vyvolat konflikty. Ale film je dějově mnohem košatější. Je tu taky učitelka Budgeová, Caroliin otec (vdovec), Thurstonova matka (která doufá, že je její manžel po smrti) nebo spolužačka Jenny (zabouchnutá do Thurstona). To zní docela všedně co? Jenže městem se taky potlouká tajemnej vrah, kterej čas od času někoho oddělá a ví se o něm jen to, že chodí v bílém. To vše na pozadí neustále hořící továrny kdesi za městem, kterou se nedaří uhasit. To už zní tak trochu divně co? Čert ví, co je to vlastně za žánr. Drama to není, bže film vlastně končí dobře (a umřou jen epizodní postavy), komedie taky ne,… tak možná romanťák? Ale hodně zvláštní romanťák. Zvláštní v tom, jakou poetikou režisér film opentlil. Všední příběh se v jeho rukách stal velmi nevšedním bijákem, kterej mě svojí poetikou doslova uhranul. Občas se opravdu na netu dá narazit na klenot. Že se film neobjevil v našich kinech bych ještě pochopil. Nestojí za ním žádný velký studio a tak to má takovejhle malej film ve světě těžký. Ale že ho nikdo nedotáh ani na dvd, to už je na pováženou. Zvlášť, když u nás na dvd vyjde kdejaká sračka. Tak snad se někdy rozhoupaj v čt (o ostatních českých pseudotelevizích se nemá cenu zmiňovat) a film splašej, protože rozhodně stojí za vidění. (02.09.2011)

Jako bych stále nevěděl, co si dám o Daydream Nation myslet. Na jednu stranu ne tak nezajímavý příběh, na tu druhou ale nepříliš podařený scénář, který bych připodobnil k mladické prvotině, a režie, která však také nepůsobí zrovna profesionálně, ale přesto je něčím ojedinělá. Ono totiž kdyby byl Daydream Nation natočen jako klasická americká béčková vyvražďovačka s vedlejší zápletkou antiromantického vztahu dvou studentů, který boří pošahaný mladý učitel, přišlo by mi vše v pořádku. Jenže v rámci dramatu je třeba se postavami zabývat o trochu více, hlouběji. V tomto snímku jich je hned několik, jejichž potenciál zůstal někde na dně kbelíku. Vše, co se však dozvíme plave zase pouze po hladině a rovněž to nepřináší žádnou velkou slast. Za všechno třeba onen vrah: mladé dívky pravidelně mizí, ale zajímá to leda vývěsní tabule podél cest. Přestože mi snímek v hlavě na čas utkvěl, za týden na něj ani nevzpomenu. Ale to se holt stává, když je vrcholem filmu "pusa" před závěrečnými titulky. P.S. velké plus za role dvou desetiletých prcků, byť celkově asi ve třech minutách. (55 %) (27.08.2012)

Všechny hlavní postavy v tomto milostném trojúhelníku ve vás vyvolají pocit bezvýchodiska a beznaděje ve svém každodenním bloudění ve svých nicotných životech. Přesto, že jsem se nedokázal plně do pocitů zůčastněných vcítit, tak jsem dychtivě sledoval, jaké vyústění nás na konci čeká. Nejsem si jist, zda by ve skutečnosti toto rozuzlení bylo pravděpodobné, spíše ne... (24.03.2014)