Národ snílků

To je mi panečku debut. Takhle skvěle namíchat romanci na stísněnou atmosféru venkovského maloměsta, do detailu rozebrat jednotlivé postavy, tak aby byly jasné a uvěřitelné, rozjet v podstatě několik jejich paralelních příběhu, a vše zamíchat do líbivých záběrů podpořených skvělých soundtrackem? Nezbývá mi než souhlasit s Radkem99 - Americká krása pro náctileté po kanadsku, je docela příhodné označení. Klobouk dolů Michaeli Goldbachu. Píšu si tě, stejně jako Kat Dennings a těším se na další kariéru. I am not here to save you, I am the main character of my life (23.10.2011)

Otravný život na otráveném maloměstě. Vítejte! Potkáte tu mrchu, kterou sžírají vlastní intriky, podivína, jehož ve výsledku provází jen smůla a autoritativního učitele, který tím podivínem ve skutečnosti opravdu je. A do toho všeho tu máme ještě sériového vraha! Nemůžu říci, že by snímek byl nějakým extra promyšleným dramatem, ale oplývá jakousi nicotnou a tíživou atmosférou, která určitým způsobem fascinuje. "Věci nemusí trvat věčně, aby byly perfektní." (30.08.2012)

Jako bych stále nevěděl, co si dám o Daydream Nation myslet. Na jednu stranu ne tak nezajímavý příběh, na tu druhou ale nepříliš podařený scénář, který bych připodobnil k mladické prvotině, a režie, která však také nepůsobí zrovna profesionálně, ale přesto je něčím ojedinělá. Ono totiž kdyby byl Daydream Nation natočen jako klasická americká béčková vyvražďovačka s vedlejší zápletkou antiromantického vztahu dvou studentů, který boří pošahaný mladý učitel, přišlo by mi vše v pořádku. Jenže v rámci dramatu je třeba se postavami zabývat o trochu více, hlouběji. V tomto snímku jich je hned několik, jejichž potenciál zůstal někde na dně kbelíku. Vše, co se však dozvíme plave zase pouze po hladině a rovněž to nepřináší žádnou velkou slast. Za všechno třeba onen vrah: mladé dívky pravidelně mizí, ale zajímá to leda vývěsní tabule podél cest. Přestože mi snímek v hlavě na čas utkvěl, za týden na něj ani nevzpomenu. Ale to se holt stává, když je vrcholem filmu "pusa" před závěrečnými titulky. P.S. velké plus za role dvou desetiletých prcků, byť celkově asi ve třech minutách. (55 %) (27.08.2012)

Tento film sa tak snažil byť niečo viac ako je, až sa mu to podarilo. Napríklad záverečná scéna (na útese či kde to stáli), v ktorej išlo o uhol pohľadu. Kvôli tomu nápadu mi to ani neprišlo ako klišé. Hlavná hrdinka síce bola občas tak nad vecou, až trochu od veci, ale určite z toho nevzišiel len obyčajný teen fillm. Ak bol toto účel Daydream Nation, cieľ je splnený. (08.01.2013)

Připadá mi, že se filmaři v poslední době rozpomněli na fakt, že vyprávění nemusí být jen lineární (ale postupují bohužel stále častěji podle jakéhosi prefabrikovaného formátu, který ze všeho nejvíc připomíná postupy How I met your mother). Přibývá (romantických) filmů, které experimentují s anticipací, retrospekcí, retardujícími komentáři vypravěče... Tady se ovšem experiment nezdařil. Inu, retrospektivně nahlížené klišé je stále klišé. Navíc tu forma naprosto uztloukla obsah.|| Koukám, že se tu Daydream nation hodně srovnává s Lynchovou tvorbou. Ta podobnost nicméně končí vraždou v přírodě a kouřícím komínem v pozadí. Napětí nulové. Emoce téměř nulové. (19.12.2011)