Červená Čiapočka

Vlk babičku sežral, s Karkulkou maličkou, hajnej ho přitom přistih, praštil ho paličkou... Ne, tak jednoduchý to není, kancelář pro uvádění pohádkových omylů na pravou míru opět zaúřadovala. Kdepak takto maskulinní pojetí. Již není udržitelná ženská naivita zračící se ve vyzrazení tajného plánu na zásobení babičky naslouchajícímu vlkovi, který následně provede vojenskou operaci variující slavný klamný manévr z Trojské války, v jehož důsledku jsou dvě ženské protagonistky sežrány a musí být zachráněny myslivcem mužského rodu. Toto nemohlo být, to odporuje nejnovějším poznatkům výzkumného ústavu gender studies. Tak se dozvídáme, že zmíněná Karkulka je ve skutečnosti dcerou vlkodlaka. Film je tak velmi aktuální, bo se vyslovuje k problémům mnoha současných žen a dívek, jejichž otcové trpí sadomasochistickou derivací oidipovského komplexu. Další výzkum nám odhaluje, že ne maskulinní myslivec, ale dva chaláni silně femininního vzeření jsou tím správným mužským elementem, který poltí srdce mladých dam ve dví. Z těchto zjištění nám již jasně vystupuje prapůvodní věrná podoba příběhu o vývoji ženy v mužském světě a nikoli pod pozdějšími šovinisticko sexistickými deformacemi, v nichž je žena viděna co oběť a muž co zachránce. Naopak, žena je tu hybatelem a základním kamenem příběhu. Gratulujeme, jde o další vysoce cenný krok na trnité cestě za osvobozením žen ze spáru mýtu vytvořeného mužem... Nevýslovně pitomé, špatně napsané a podřadně natočené. Ale pro Amandu mám slabost, tak ten jeden bod uroním. (25.09.2012)

Jako nic, ale vůbec nic jsem od toho nečekal, ale film mě mile překvapil. Čekal jsem Karkulku věčně běhající po lese. A co jsem dostal? Karkulku nařčenou z čarodějnictví, vlkodlaka , který se přestal ovládat a co víc, dostal jsem i překvapivý konec. Už jsem si říkal, že ten vlkodlak mohl být ve filmu někdo jiný než Peter a vůbec jsem nečekal, že babičku sežere její syn vlkodlak jenom proto aby ho neprozradila. Takže to pro mě byl zajímavýa zážitek a říkejte si co chcete, sice tam trocha toho románu jako ve Twilight byla, ale i tak to za mě jsou výborné 3 hvězdičky, jelikož větší či menší nedostatky tady určitě najdete - netřeba vyjmenovávat. (19.05.2012)

Stmívání v bleděmodrym. Stejný filtry, stejný chování postav, láska, závist, nenávist, odpuštění, podvody...do toho až mystický příběh červený karkulky, ze který si tahle režisérka udělala červenou knihovnu. Na jednu stranu to bylo docela hezký. Hlavně kulisy se mně moc líbili a měl jsem skutečně dojem, jako kdybych se s filmem přenesl do nějakého středověkého městečka. Postupem času se to ale vystříbřilo a vznikla z toho nefalšovaná romance na druhou. A to mě naštvalo, už jenom proto, že jsem se na tenhle film docela těšil. (31.07.2011)

Twilight ala Grimm, aneb všechno "grimmovsky" dobré zmizelo a všechno "twilightovsky" špatné se naopak ještě vystupňovalo. Uhlazený playboy s tunou gelu ve vlasech mě ve středověkém prostředí sice solidně bavil (nikoliv však záměrně, ale co už...) a Amandě to opravdu moc slušelo, ale na hodinu a půl to je zatraceně málo. Červená Karkulka je s prominutím tááááááááááááááákhle velká koko*ina, která může zaujmout jen svou pitomostí a naivní snahou o navázání na úspěch série Stmívání. A to jsem Catherine Hardwicke po vynikajících Legendách z Dogtownu tolik fandil. (22.08.2011)

Snad 20 minut jsem měl ruku na spoušti a přesto jsem nepřepnul. Od začátku bylo zřejmé, že bude scénář chatrný, ale ponurá atmosféra, výprava, slušná kamera a takové to: Vlk je někdo z vás, mě přimělo film dokoukat přesto že se mi chtělo spát. Ono to ani na tři hvězdy nebude, ale v tomto žánru už byly natočeny kvanta daleko horších sraček s trapnými monstry, že jsou nakonec ty 3 hvězdičky docela optimální. (03.01.2021)