Nevinnost

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)

Když jsem u Kawasakiho růže pochválila ten vnitřní žánrový přeskok, nemyslela jsem to tak, aby to Hřebejk s Jarchovským teď už používali furt za každou cenu. V předchozím filmu luďkovský zlom zafungoval a vypadalo to, že tvůrci vědí, co se od nich čeká a jak s tímto očekáváním konstruktivně pracovat. Podle Nevinnosti to ale vypadá, že nevědí nic. S první částí filmu, která je jako taková slušnější epizoda z Komisaře Rexe s dobrými herci, jsem byla celkem spokojená. To, co na ni (ne)navazuje, je ale neuvěřitelně nedomyšlený a nepřesvědčivý děs, který veškeré pozitivní dojmy zrušil. (27.07.2011)

Začíná to nudou, pak následuje celkem slušné psychologické drama a završí to mexická romantika. Výborné herecké výkony nemohou zakrýt scenáristovu bezradnost a pokus vymyslet nějaký konec, který by diváka šokoval. A ono se to nakonec povedlo, šokovaně jsem zírala na závěrečných dvacet minut a říkala si, že si ze mě Jarchovský s Hřebejkem trapně utahují. Bojím se však, že to mysleli vážně. (06.04.2014)

Tak tady budu výrazně mhouřit oči za čtvrtou hvězdičku. Od začátku sice film staví na skvělých mravních konfliktech a pedofilní zápletce, kterou si jistě sečtělá dívka bravurně vymyslela. Člověk se s doktorem lehce sžije a říká si, co by dělal, kdyby tohle někdo vybalil na něj. Navíc Vetchý, Čermák i Linhartová parádně hrají své role. Poté, co však skončí linka s obtěžováním mladistvé, jde celý film totálně do kopru. Pozornost se přesune a Anně Geislerové, a jak řekl Jara.Cimrman.jr, scénárista se snaží za každou cenu šokovat. Přitom postava, na kterou se v závěrečném rozuzlení upíná byla pro mě naprosto nezajímavá od začátku filmu a na konci mě maximálně neuvěřitelně nudila. Divák by zřejmě měl být v transu, ale to se tady nekoná. Jedna věc je, když má člověk slabý začátek, ale silný konec. To máte z filmu na konci vlastně celkem dobrý pocit. Když je to naopak, pomalu začnete zapomínat i na to, co bylo tak výborné na začátku... (14.06.2018)

Tak jsem si po Kawasakiho růži konečně spravil chuť. Vyšetřování, kterým se film zabývá po většinu své stopáže, je nesmírně zajímavé. Sice mi přišlo, že se právo zachovalo k Tomášovi příliš tvrdě (myslím tím při zadržení skrz podezření z pohlavního zneužití), ve skutečnosti by to podle mě tak úplně nevypadalo, ale nemění to nic na faktu, že jsem byl jinak s provedením moc spokojený. Filmu trochu ubírá na výsledném dojmu potřeba přijít s šokující pointou. Tvůrci se zřejmě snažili vyvolat v divákovi nové emoce a také vyplnit ono známé Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, přesto v tomhle snímku to bylo tak nějak navíc. (19.11.2011)