D2: Vlakem až na konec světa

Indie adventure home video? To jsem mohl svým dcerám dát svůj starej Galaxy S8 a točte mne jak jedu vlakem ze Semanína do České Třebové. Postavy špatně, zápletka (teda byla tam nějaká zápletka, že ano?) špatně, herci špatně, filmařsky špatně…..mělo to celé vůbec nějaký scénář? Nedozvěděl jsem se nic ani o cestě, oni o zúčastněných, nakonec ani o tom Rusku ne. A ty found footage záběry. Tak jestli si někdo myslel, že to jako bude originální a zachrání to alespoň ony, tak to se spletl…jako ostatně byla chyba celý projekt. (20.02.2023)

Jedna hvězda za živelnou Petru Hřebíčkovou, jinak bohužel není moc co pozitivně hodnotit. U mnoha záběrů z "amatérské" kamery není hercům rozumět, scénář zde prakticky neexistuje, závěr vyznívá dost nelogicky a z potenciálně velmi zajímavých cestopisných informací se dozvíte maximálně to, kolik stojí láhev vodky na Krasnojarském nádraží. (04.11.2021)

Těch deset dní vlakem na cestě z Ostravy do Vladivostoku bych se asi nudil méně, než při sledování tohoto hodinu a čtvrt dlouhého filmu. Nevím, jestli jsem kdy viděl nudnější a nenápaditější road movie. Je s podivem, že za tak dlouhou cestu tvůrci vůbec nic zajímavého nenatočili. Ani jediná povedená scéna, ani jediný nápad. Závěrečná pointa vyznívá spíš jako zoufalý pokus o nějaké zakončení, než jako vyústění děje (který tu stejně v podstatě neexistuje). Ze dna to zdvihá jedině Petra Hřebíčkova a hudba. (21.01.2021)

Pokud je D2: Vlakem až na konec světa dech-beroucí train movie, pak jí může být i dramatický přejezd důchodkyně Košťálkové z Nespek do Čerčan na skládacím kole. Nevyváženost, přehrávání a celková roztříštěnost, značné nelogičnosti až nesmysly jsou totiž natolik do očí bijící, že by se mohly odehrát během dvaceti minut. Jak jsem uvedl ve své recenzi, nebyl jsem příliš nadšen snímkem Montenegro, ale ve srovnání s D2 se mu musím dodatečně omluvit. (13.03.2021)

Recenzenti přede mnou filmu vyčítají, že se v něm nic neděje a považují ho za nudný. Na mě tak nepůsobil. Podle mě má příjemnou atmosféru, a to zejména zásluhou Petry Hřebíčkové, z níž jsem tady nabyl dojmu, že je to neskutečný živel. Ještě nikdy se mi v žádném filmu tak nelíbila ani jako žena, ani jako herečka. Byla vynikající a žasnu nad tím, že něco takového hvězda její velikosti vůbec vzala. Nízkorozpočtovej film s vidinou X dnů na nepohodlné cestě vlakem, bez dětí, bez rodiny…fakt smekám… Jak říkám, mně to rozsvítila, platonicky jsem se do ní zamiloval, filmově odtažitýho Rendu nechápu, ale pan Babinec si ho takhle vymodeloval a já to respektuju. Jediný, čemu fakt nerozumím, proč se čtyřčlenné osazenstvo výpravy smrsklo pouze na tři lidi/ herce..? Proč z toho Martina v podání pana Dedka udělali pouhýho statistu…? Na co tam tedy vůbec byl? Beru to tak, že to rozhodně má svoje mouchy. Ale nezatracuju to, má to i silný momenty. A Zrní zbožňuju, takže celkově dobrý- i navzdory tomu uhozenýmu konci. P.S.: Dodatečně jsem si o tom filmu něco zjišťoval a materiál na něj se 8 let povaloval ani ne ve střižně, ale kdesi ve skříni. Takže do té skálopevné jistoty velkého nepohodlí a třítýdenního (!) odloučení nešla plus mínus čtyřicetiletá velká hvězda českého filmu Petra Hřebíčková, ale její mladší, ještě zdaleka ne tak slavná verze. Přesto má za svůj výkon můj obdiv. P.S.2: Po zralé úvaze tvrdím, že právě aktuální popularitě Petry Hřebíčkové vděčíme za to, že ten film nakonec přece jen spatřil světlo světa. Nevím, jak účastníci zájezdu, ale já bych kvůli tomu byl na někoho extrémně nasranej, že to někde nechal tak dlouho zahnívat. (02.11.2021)