Strašidelný dom

Podobně těžké a nudné zklamání jako u Dream Houseu. Duchařina, která se za celých sto minut nehne ani intenzitou, ani atmosférou směrem, který by mě nedonutil několikrát silně zívnout. Vyústění příběhu postavy Hollowface je navíc silně neuspokojivý a v kontextu předešlého děje těžce odbytý jako ostatně celé finále (dáli se tomu tak vůbec říkat). 25% (10.05.2012)

PROČ? Zapomeňte na napětí !! Zapomeňte na vyzrálé lidské postavy! Zapomeňte na dobře uvážený příběh a hluboké lidské Emoce! Tohle je Nesmysl, klišoidní, se zapištěnou hudbou, už dlouho jsem se tak nenudil při filmu,který měl být Scary! Neustálé pokračující záběry tmavých uliček, šeptající konverzace s knězy v kostele, nezajímavé CGI démonů. Co to sakra Clive Owen udělal? Ten film vás jednoduše nechá přemýšlet nad tím kolik peněz a kolik času nad tím ztratíte! (14.03.2013)

Parádní začátek. Scéna, kdy se digitální bubák snaží dostat malého chlapce, trochu evokuje Darkness Falls. Napětí ve vzduchu, tma, bezbranná matka. Jenže tím to hasne, protože povedenější moment už ve filmu nenajdete. Intruders (plivu na český název!) se zpočátku tváří jako moderní duchařina s docela atraktivním zlem, jenže postupem dlouhého času přijdete na to, že s nadpřirozeným záporákem to až tak horké nebude, a příběh očekávaně zakotví v reálnějším přístavišti. Všechno se hodí na bedra narušené psychiky takto postiženého jedince, aby zazvonil zvonec a předhodil nám hořký konec. Což je samozřejmě obrovská škoda, jelikož po technické stránce je snímek dost v pohodě. (03.04.2012)

Hodně mizerný hororový thriller. Od španělské koprodukce a Clive Owena v hlavní roli jsem čekal slušný snímek, ale bohužel Intruders mezi velkým množství hororů zapadne hodně rychle a člověk si ho za pár dní nebude ani pamatovat. Po technické stránce není moc co vytýkat. Horor by měl mít dobrou atmosféru, ale Intruders ji měl prvních pár minut a to je málo. (21.06.2012)

"Noční temné můry, tvoje vlastní stvůry... životem tě provedou, netušíš co dovedou... Boj se stínů, boj se pravdy, boj se všeho, boj se navždy. Láska hory přenáší, noční můry odnáší... Nebo ne?" Aneb rodiče jsou ochotní udělat cokoli, aby ochránili své děti. Třeba jim i bohapustě lhát a nechat je žít v bludu. Dokud děti neprozřou. Jenomže pak je, již dospělé, pravda může o to víc bolet. Ale potom, v dospělosti, se přece naše noční můry poráží snadněji... Nebo ne? A o tom to je. Já jsem se u filmu bál. O toho malého kluka, o tu dospívající holku, měl jsem husí kůži. Opravdu pěkný výlet do tmavého šatníku, za (našimi vlastními) bubáky. (24.11.2019)